Původ kartouzské kočky
Kartouzská kočka byla ve středověku z Afriky zavezena do Francie do kláštera Chartrese, podle nějž dostalo toto plemeno název. Kočka se odtud dostala do Anglie, kde se křížila s kočkami francouzskými až vznikla kartouzská kočka v podobě, jaké ji známe dnes.
Historie kartouzské kočky
První zmínky o modré francouzské kočce pocházejí ze 16. století a předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů (13. století). Říká se, že mniši kočky chovali jako své společníky, nicméně záznamy dnešního řádu to nijak nepotvrzují. Jméno "kartouzská kočka" se poprvé objevuje v písemných záznamech ze 17. století jako označení pro určitý typ modré kočky. Předpokládá se, že za pojmenování vděčí typu své kožešiny, která je podobná vlně - jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna.
Přirozené kolonie těchto koček bylo možné najít v Paříži a na dalších místech ještě na začátku 20. století, nikdy jich ale nebylo mnoho. Neměly to ani snadné - byly ceněné pro své kožichy i maso, ale byly také dobrými lovci krys.
Po první světové válce se chovatelé rozhodli starobylé plemeno zachránit. První chovné kočky pocházely ze zmíněných kolonií a standard vycházel z popisu těchto koček z 18. století (popsané jako druh Felis Catus Coeruleus, modrá kočka). Od roku 1928 se začaly objevovat na evropských výstavách.
Od 2. světové války se kočky nevyskytují volně, pouze v chovech, a jsou poměrně vzácné, a to i v samotné Francii. V roce 1970 se dostaly zásluhou své velké obdivovatelky, paní Helen Gamonové, do Ameriky (přivezla si celkem 3 kočky) a americká linie je dnes jednou z nejčistších.
Kartouzská kočka – charakter a povaha
Kartouzská kočka je klidná a přátelská, přizpůsobivá. Neumí příliš hlasitě mňoukat, proto spíše roztomile přede. Dobře snáší děti, jiná zvířata i hluk. V obraně se však nebojí pustit ani do zápasu se psem. Kartouzské kočky jsou velice inteligentní, bez problémů se naučí chodit i na kočičí toaletu. Pokud ji na několik dní opustíte, neutrpí tolik jako ostatní kočky. Je velmi vyrovnaná a má obvykle pevné zdraví.
Kartouzská kočka a její vzhled
Kartouz má robustní, svalnaté tělo s krátkými, pevnými nohami a kulatými tlapami.
Hlava je široká, kulatá, oči výrazné, živé, tmavě oranžové nebo žluté. Čenich má modravě šedou barvu. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 3 až 7,5 kg.
Srst
kartouzské kočky
Srst tohoto plemene koček je měkká a hustá, barvy šedomodré.
Péče o kartouzskou kočku
Péče o kartouzskou kočku je nenáročná. Stačí jednou týdně vyčesat srst, očistit oblast kolem očí a uší. Protože si kočka potřebuje občas obrousit drápky, vyplatí se vám zakoupit škrábadlo.
