Kočka domácí je již po tisíciletí průvodcem člověka. Kočka domácí je vlastně příbuzná kočky divoké, po které zdědila vynikající zrak, sluch a tělo dokonale uzpůsobené k lovu. Nejstarší známé důkazy o soužití člověka a kočky pochází z období asi před 4 500 lety. Už ve Starém Egyptě patřila kočka k uctívaným zvířatům. Věřili tomu, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání.
Kočky domácí nevykazují v podstatě žádné charakteristické znaky plemene. Díky šlechtění (plemenitbě, chovu) vznikla celá řada jednotlivých plemen kočky domácí, která se navzájem liší nejenom barvou srsti, její kvalitou ale i stavbou těla, velikostí a barvou očí i povahovými vlastnostmi.
Říje trvá u koček zhruba 7 dní, ale její délka může být u konkrétních jedinců velice variabilní (zpravidla se však vejde do 3–15 dnů. Dochází k ní pravidelně na jaře a na podzim, popř. (zejména u ušlechtilých plemen) nepravidelně v kterémkoliv ročním období, či v průběhu celého roku po 3 týdnech až měsíci. Klasickými příznaky říje jsou neklid, protahování se, otírání se o nohy chovatele, nepravidelný a snížený příjem potravy a vytrvalé snahy uniknout ven za kocourem. Při silnějším pohlazení po zádech se většina koček staví do pářícího postoje (přední končetiny natažené vpředu, hrudník se dotýká země, pokrčené zadní nohy posunuté pod břichem a ocas nahoře nebo na straně). Kocouři v období říje projevují taktéž neklid, jsou více cítit a ve zvýšené míře značkují močí své teritorium. Volně žijící kočky ohlašují říji močí a naléhavým voláním, na které často odpoví více kocourů. Kočka se otírá o předměty a válí se po zemi. Pokud by se v této fázi říje ke kočce přiblížil kocour, kočka by ho prskáním odehnala. Kocouři na sebe vrhají hrozivé pohledy a hlasitě křičí. Velmi často dojde i k fyzické konfrontaci. S kočkou se často spojí jen jediný, nejsilnější kocour z celé skupiny. Zranění utrpěná při bojích s ostatními kocoury je jeden z důvodů, proč je úmrtnost nekastrovaných kocourů mnohem vyšší než u kastrovaných. Když je kočka připravená k páření, dá to kocourovi najevo tím, že zaujme pářící postoj. Koitus trvá jen několik sekund a skončí násilným odstrčením kocoura kočkou, kočka může kocoura i napadnout. Kočka se během jedné říje může pářit s více kocoury. Během styku s kocourem teprve drážděním samičích pohlavních cest dojde k ovulaci (provokovaná ovulace). To samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost, že kočka zabřezne.
Kočky domácí existují ve všech možných barevných varietách, mohou být mourovaté, žíhané, tříbarevné nebo rezavé. Škála barev a kombinací může být různá a jedinečná. Barva očí těchto koček většinou ladí s barvou srsti. Srst může být krátká i delší.
Každá kočka – i domácí – má svou jedinečnou povahu. Tyto kočky mohou být klidné, vyrovnané, milé a mazlivé. Kočka domácí se chová podobně jako její divoce žijící příbuzný. Doma chované kočky si sice nemusí shánět potravu, ale přesto se projevují jako lovci. Na kořist číhají někde v úkrytu, nebo se za ní přikrčeně plíží. Většina těchto projevů je instinktivní.
Kočka domácí není dokonce ani vyřazena z výstav. Nehodnotí se u ní přesně dané standardy, ale spíše kondice, zdravý vzhled a celkový stav.
Kočka domácí může mít koťata dvakrát za rok, přičemž v jednom vrhu jich může mít až deset. Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moče, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají delší průměrnou dobu života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Všechny kočky, které nejsou určeny k cílenému chovu, by měly být vykastrované.
