O původu norské lesní kočky se dodnes vedou spory. Podle jedné pověsti se vyvinuly z angorských koček, které byly do Norska dovezeny v 16. století. Podle druhé verze se původně vyvinula z divoké kočky, kterou ze Skotska dovezli Vikingové. K dlouhé srsti, drápům a loveckým schopnostem přispěly tuhé skandinávské zimy. Norská lesní kočka je však nepochybně jedno z nejstarších plemen.
Ušlechtilé norské lesní kočky se chovají po celém světě. Patří mezi ně Norsk Skogkatt, Skaukatt, Wegrie, Norwegian forest cat, Norwegische Waldkatze či Norjalainen Metsäkissa.
Tělo norských lesních koček je dlouhé, na vysokých, ale silných končetinách. Ocas je velmi dlouhý a velmi dobře osrstěný. Hlava by měla být zhruba trojúhelníková, s naprosto rovným profilem a s vysoko posazenýma velkýma ušima. Nos má být rovný a oči mandlového tvaru. Hustý, nepromokavý kožich a dlouhými pesíky zakrývajícími hustou podsadu. U norských lesních koček se povolují plné barvy (jednobarevná srst) a to pouze barvy přírodní-černá, modrá, červená, krémová, želvovinová a modřeželvovinová, dále tři různé kresby (mramorování, tygrování a tečkování), barva bílá, barvy stříbřité, veškerá zbarvení s podílem bílé barvy (bíle skvrnité) a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev. Nepovolují se barvy čokoládová, skořicová, lilová a barvy s odznaky.
Norská lesní kočka je charakteristická pro svou klidnou povahu a trpělivost. Ke známým lidem je přátelská, k cizím rezervovaná. Miluje svobodu a je výbornou lovkyní.
Trojuhleníková hlava, masivní brada, licousy na tvářích a špičaté uši se štětečkami opravdu připomínají rysa. Oči jsou v mládí velké a kulaté, ale během dospívání dostávají mandlový tvar. Kočka má svalnaté, statné tělo, zadní nohy delší než přední. Dlouhý ocas pokrývá hustá srst zakrývající zadní nohy. Přesto je norská kočka hbitá a mrštná.
Kočka dosahuje středních až velkých rozměrů a váží 3 až 9 kg.
Dlouhá hladká srst je doplněná hustým podsrstím, licousy na tvářích a tzv. kalhoty na zadních končetinách. Hustý límec okolo krku narůstá v zimě a v létě se ztrácí. Osrstění dokáže odpuzovat vodu. Jeho zbarvení je různé.
Tato polodlouhosrstá kočka potřebuje především prostor pro výběh. Ráda se proběhne po zahradě, nepohrdne ani prolézačkou. Srst vyžaduje větší péči v době línání, jinak stačí kartáčování jednou týdně.
