Ruská kočka – původ
Původ krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla sahá přibližně do 18. století, kdy byla objevena v blízkosti ruského přístavu. Odtud si je odvezli britští mořeplavci, kteří jimi byli nadšeni. Ruská kočka si zpočátku získala oblibu zejména v Británii, ale v současné době je známým plemenem ve všech zemích.
Ruská kočka – vzhled
Tělo je delší, svalnaté a elegantní. Tělo není ani podsadité, ani subtilní. Hlava nesmí být příliš dlouhá. Typické jsou mandlové oči se sytě zelenou barvou očí. Ruská kočka je charakteristická svou kvalitou srsti – srst nelze srovnávat se srstí žádného dalšího plemene – je hladká a odstává od těla. Barva srsti je nejlépe středně modrá s jemným stříbřitým odleskem na konečcích chlupů.
Ruská kočka – povaha
Ruská modrá kočka patří k jedním z nejosobitějších koček. Jako všechny kočky mají svou hlavu, tak i toto plemeno není výjimkou, ale je proslulá svou inteligencí. Na své majitele se pevně váže, ale k cizím lidem má ostych.
Ruská kočka - charakter
Klidný charakter modrých koček se vyznačuje především oddaností svému majiteli a radostí z jeho společnosti, což demonstrují tím, že vstávají na zadní, panáčkují, objímají jeho nohy a zároveň typicky mňoukají. Tato kočka má však také ohromující lovecký instinkt, který dokazuje svými skoky do dálky. Typická je také svojí zvláštní osobní hygienou.
Ruská kočka - péče
Péče o ruskou modrou kočku
Srst ruské modré se snadno udržuje a nevyžaduje žádné speciální úkony. Mnozí chovatelé tvrdí, že čím míň se kočka kartáčuje, tím má lesklejší srst. Díky místu jejich původu jsou rády v teple. Ve vrhu bývají nejčastěji čtyři koťata. Ruská modrá je výborná matka. Není příliš aktivní plemeno, proto je nutné kontrolovat délku drápků a občas je zastřihnout.
Ruská kočka – zajímavost
Kolem roku 1900 nebyla ruská modrá kočka klasifikována jako zvláštní plemeno. Všechny krátkosrsté modré kočky se spolu navzájem běžně křížily a každý měl svůj vlastní názor na to, jak by tyto kočky měly vypadat. Ruská kočka se dokonce křížila se Siamskou kočkou, kdy dostala podobu štíhlejší a elegantnější stavby těla. V šedesátých letech se však chovatelé pokusili vrátit k původnímu plemeni kočky. V omezené míře se nyní chovají i ruské bílé a černé kočky.
Ruská kočka - standardy
- HMOTNOST - v rozmezí 3 až 5,5 kg.
- SRST: srst je rovná, má čistě modrou barvu, rovnoměrnou, bez jakýchkoliv odstínů.
HLAVA: hlava má půvabný, jemně urostlý tvar. Lebka je úzká, klínovitá. Čumák i profil vytváří rovný úhel.
- NOS: nos je malý a krátký.
- UŠI: uši jsou velké a špičaté, na vnitřní straně jsou bez chlupů, na konečkách mají střapečky.
- OČI: oči jsou zelené barvy, mají mandlový tvar.
- TĚLO: končetiny jsou dlouhé, ztepilé. Tlapy mají oválné a dosti úzké. Strop nosu i spodní část mohou být šedo-modré.
- OCAS: ocas je poměrně dlouhý, s ostrým, špičatým koncem.
Ruská kočka - šampión v ČR
Nejkrásnější ruskou konce tisíciletí se stala EC La Toya Rosa Glauca. Tato "modrá perla" absolvovala na 25 mezinárodních výstav u nás i po celé střední Evropě (Katowice, Salzburg, Linz, Wien, Darm- stadt, Erding, Nitra) s obdivuhod- nými výsledky. Získala 20x BIV (nejlepší v plemeni), 8x BIS (vítěz skupiny), 9x BOS (nejlepší protějšek), 3x BOB I (absolutní vítěz výstavy), stala se vítězkou speciálek v Ostravě a v německém Darmstadtu, získala i titul Kočka roku 2000, který uděluje Sdružení chovatelů koček při ČSCH výstavně nejlepšímu.
Elegantní odchovy prezentují i další chovatelské stanice Blue Orchid, Mogadiscio, Happy Eyes, Lakmé, Phoebe a jiné.
