Východní území Anglie obohatilo teriéry o dvě plemena, norwichské a norfolkské. Jsou si až na uši navzájem velmi podobná, a teprve v současné době je uznaly za samostatná oba Kennel Cluby.
Předky norwichského teriéra přesně neznáme, ale zdá se, že v tomto plemeni koluje krev border teriéra, kernteriéra a irského teriéra. Jako lovec krys byl tento pes za viktoriánských časů oblíben studenty cambridžské university, a proto ho často nazývali Cantab Terrier (Cantab, Cantabrigian je posluchač nebo absolvent cambridžské univerzity — pozn. překl.). Po první světové válce se plemeno dostalo za oceán, kde bylo po prvním tamním chovateli, Franku Jonesovi, nazýváno Jones Terrier. Norwichský teriér byl ve Spojeném království oficiálně uznán v roce 1932 a zahrnoval tehdy obě variety, se vztyčenýma i s překlopenýma ušima. V roce 1965 dostala varieta s klopenýma ušima statut plemene a nové jméno — norfolkský teriér (Norfolk Terrier). V USA byla obě plemena uznána za samostatná v r. 1979.
Oba východoangličtí teriéři jsou tvrdí, živí, oddaní a bezstarostní psi, ideální domácí společníci
a ostražití hlídači.
Americký i britský standard povolují tomuto nebojácnému psu „úctu zasluhující jizvy získané v čestných bojích”.
Tvrdé, drátovité, přiléhavé. Na krku a lopatkách je srst dlouhá a hrubá, na hlavě krátká a hladká. Zbarvení je černé
s tříslovým pálením, pšeničné, šedě prokvetlé (grizzle) nebo v různých odstínech červené. Přednost bílých odznaků.
Krátké a kompaktní s rovným hřbetem.
Krátké, pevné, svalnaté.
Tlapky jsou kulaté, s tlustými polštářky.
Buď se ponechává nekrácený, zužující se ke špičce, pak je nesen furiantsky, nebo se krátí na polovinu původní délky, a pak je nesen vztyčený.
Posazené daleko od vztyčené, na konci zašpičatělé.
Oválné, malé a tmavé.
Široká lebka s dobře vyznačeným čelním sklonem a s klínovitým nosem.
Je to ideální pes pro domácnost, protože jeho tvrdá a hustá srst nezachycuje nečistoty a nepotřebuje kromě minimálního kartáčování žádnou péči.
