Sibiřský husky je pes kočovných Čukčů jednoho z kmenů etnické skupiny Anuit z východní Sibiře. Používali ho k zápřahu do saní, k pasení sobů i jako hlídacího psa.
pro drsné podmínky Sibiře – jsou tvrdí, dovedou pracovat v malých smečkách a docela rádi dlouhé hodiny pracují.
Žili po staletí na Sibiři izolovaně, teprve na počátku našeho století se s lovci kožešin dostali do severní Ameriky. Velmi brzy se stali nepřekonatelnými šampióny závodů psích spřežení a nyní jsou oblíbenými domácími společníky.
Husky má neobyčejně milou povahu. Je poslušný, ale ostražitý a kdykoli ochotný k práci. I přes svou velkou sílu je sibiřský husky špatný hlídač, protože je vrozeně mírumilovný.
Typickým projevem sibiřského husky je to, že spíš vyje než štěká.
Klenutá lebka, zužující se přes zřetelný čelní sklon k čenichu. Mozkovna a nos jsou stejně dlouhé.
Mandlového tvaru, šikmo posazené, modré nebo hnědé v libovolném odstínu, často je každé oko jinak barevné.
Středně velké, trojúhelníkovité, vně i zevnitř dobře osrstěné. Sedí vysoko a blízko u sebe.
Hluboký hrudník a svalnatý, rovný hřbet. Bedra jsou mírně klenutá.
Hustá podsada a rovné, měkké, středně dlouhé pesíky. Zbarvení je různé, často s neobvyklými odznaky na hlavě. Nádherná srst sibiřského husky není cítit a kromě srsti na tlapkách nepotřebuje úpravu.
Sevřené, dobře osrstěné, oválné. Polštářky jsou silné, prsty jsou spojeny malou blánou. Paspárky se mají odstraňovat.
Dobře osrstěný, připomíná liščí oháňku. V klidu a při práci je svěšený, při zbystřené pozornosti překlápí husky ocas na hřbet.
Výška psů 53 – 60 cm, fen 51 – 56 cm.
