Německo.
všestranný lovecky upotřebitelný pes (ohař).
Skupina 7 Ohaři.
Sekce 1,1 Kontinentální ohaři, Typ »braka«. S pracovní zkouškou.
O vzniku výmarských ohařů panují četné teorie. Jisté je jen to, že výmarští ohaři, kteří tehdy ještě vedli hodně krve takzvaných vodicích psů, byli chováni již v první třetině 19. století na výmarském dvoře. V polovině století (tedy před počátkem čistokrevného chovu) spočíval chov psů téměř výhradně v rukou myslivců z povolání a lesníků ve středním Německu – především v okolí Výmaru a v Duryňsku, kteří chovali psi většinou jen na základě jejich výkonnosti. Když dny takzvaných vodicích psů skončily, křížili tito myslivci a lesníci své psy také s křepeláky a chovali dále tyto křížence. Zhruba od roku 1890 bylo toto plemeno chováno plánovitě a vedeno v plemenné knize. Vedle krátkosrstého výmarského ohaře se již před přelomem století začala vyskytovat také dlouhosrstá varieta, i když zpočátku jen ojediněle. Výmarský ohař byl od počátku vedení v plemenné knize chován čistokrevně, tedy v podstatě bez vkřižování jiných plemen, především pointerů. Díky tomu je výmarský ohař pravděpodobně nejstarším německým plemenem ohařů, které se chová již zhruba 100 let čistokrevně.
Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. Účelný pracovní typ, krásného vzhledu, šlachovitý, se silným osvalením. Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně odlišeny.
Délka trupu ke kohoutkové výšce zhruba 12 : 11. 3
délka tlamy od špičky čenichu až k počátku čela poněkud přesahuje délku mozkovny od počátku čela k týlnímu hrbolu.
vzdálenost loktů od středu nadprstí a od loktů od kohoutku je přibližně stejná.
Všestranný, lehce ovladatelný, povahově pevný a náruživý lovecky upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv však nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou a dravou zvěř; také ostražitý, ale nikdy agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci ve vodě. Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
V harmonickém poměru k výšce a lebce obličejové části hlavy. u psů širší než u fen, ale u obou je šíře mozkovny mezi ušima v dobrém poměru k celkové délce hlavy. Uprostřed čela prohlubeň. Týlní hrbol lehce až mírně vystupující. Za očima dobře patrný jařmový oblouk. Stop: odsazení čela mimořádně malé.
Nosní houba: velká, přesahující přes dolní čelist. Tmavě masově zbarvená, směrem dozadu pozvolna přecházející v šedou.
dlouhá a zejména u psů silná, z profilu působí téměř hranatě. Hlava v oblasti špičáků a trháků přibližně stejné šířky. Hřbet nosu rovný, často poněkud klenutý, nikdy nesmí být prohnutý směrem dolů. Pysky: mírně převislé; okraje pysků stejně jako patro masově zbarvené. Malý koutek.
Čelisti silné. Chrup úplný, pravidelný a silný. Řezáky se navzájem dotýkají (nůžkový skus). Líce: svalnaté a zřetelně vyznačené.
Jantarově zbarvené, tmavé až světlé, inteligentního výrazu. Ve štěněčím věku blankytně modré. Kulaté, nepatrně šikmo uložené. Oční víčka dobře přiléhající.
široké a poměrně dlouhé, dosahující zhruba ke koutku tlamy. Vysoko nasazené, v nasazení úzké, na konci špičatě zaoblené. V pozornosti lehce dopředu natočené, se záhybem.
Ušlechtile působící a nesený, horní linie klenutá. Svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký, suchý. K plecím se rozšiřuje a ladně přechází do hřbetní a hrudní linie.
Horní linie z profilu: Od klenuté linie krku přes dobře vyjádřený kohoutek přechází horní linie harmonicky v relativně dlouhý, pevný hřbet. Kohoutek: dobře vyjádřen.
pevný a svalnatý, bez pronesení. Vzadu není přestavěn. Poněkud delší hřbet není vadou, protože jde o charakteristický znak plemene.
pánev dlouhá a přiměřeně šikmo postavená.
silná, ale ne přehnaně široká; s dostatečnou hloubkou – dosahuje téměř až k lokti – a s dostatečnou délkou. Hrudník dobrého klenutí, aniž by působil sudovitým dojmem, s dlouhými žebry, předhrudí dobře vyjádřené.
Nasazení ocasu poněkud níž pod linií hřbetu než u jiných srovnatelných plemen. Ocas silný a dobře osrstěný. V klidu volně visí; při vzbuzené pozornosti psa a při práci nesen vodorovně, nebo také výš.
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité, rovné a rovnoběžné; nejsou postaveny široce.
Dlouhé a šikmé. Dobře přiléhající. Silně osvalené. Dobré zaúhlení lopatky v ramenním kloubu. Nadloktí: šikmo postavené, dostatečně dlouhé a silné.
volný a rovnoběžně uložený. Není vytočen ven ani vtočen dovnitř.
dlouhé, rovně postavené. Zápěstí: silné, pevné.
šlachovité, lehce šikmo postavené.
Silné. Postavené rovně ke středu těla. Prsty těsně sevřené a dobře klenuté. Delší prostřední prsty jsou typickým znakem plemene, a proto nejsou vadou. Drápy světle až tmavě šedé. Polštářky tlap dobře pigmentované, tvrdé a odolné.
Všeobecně: Běhy »vysoké«, šlachovité respektive dobře osvalené. Rovnoběžně postavené, nejsou vytočeny ven ani vtočeny dovnitř. Stehna: dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
silné a pevné.
dlouhá, šlachy výrazně vystupující. Hlezno: silné a pevné.
šlachovitý, téměř kolmo postavený. Tlapy pánevních končetin: silné, kompaktní a bez paspárků. Jinak jako tlapy hrudních končetin.
Průběh všech chodů prostorný a plynulý. Pánevní a hrudní končetiny rovnoběžně se pohybující. Cval je dlouhý a plochý. V klusu zůstává hřbet rovný. Mimochod je nežádoucí. KŮŽE: Silná. Dobře přiléhající, ale nepřiléhá příliš těsně.
Stříbrná, srnčí hněď nebo myší šedá a přechody mezi těmito barevnými tóny. Hlava a uši většinou trochu světlejší. Bílé odznaky jsou přípustné jen v malém rozsahu na hrudi a na prstech. V některých případech je na středu hřbetu více nebo méně dobře vyjádřený tmavý »úhoří pruh«. Psi s vysloveně červenožlutým »pálením« mohou obdržet nanejvýš známku »dobrý«. Hnědé pálení je těžká vada.
Kohoutková výška: Psi: 59 až 70 cm (ideální míry: 62 - 67 cm), Feny: 57 až 65 cm (ideální míry: 59 - 63 cm). Hmotnost: Psi: cca 30 až 40 kg Feny: cca 25 až 35 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
Nemoci, u nichž je třeba předpokládat
dědičnost (například epilepsie). Nedostatky povahy například plachost nebo bojácnost.
Tento souhrn samozřejmě nemůže obsahovat všechny vyskytující se
vady, je třeba po považovat jen za příklady.
Pozn.: psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata,
nacházející se zcela v šourku.