Anglický plnokrevník je nejrychlejší a nejcennější ze všech plemen světa. Vzniklo kolem něj celé dostihové a chovatelské odvětví. On sám je výsledkem křížení dovezených arabských hřebců s domácími „závodními” koňmi, které probíhalo v sedmnáctém a osmnáctém století v Anglii.
Následníci Jindřicha VIII. založili Královský chov, kde se křížením španělských a italských importů s koňmi irskými a skotskými gallowayi šlechtili „závodní koně”, později zlepšení i orientální krví. Další podnět vyšel od Karla II. po jeho znovunastolení v r. 1660, kdy se Newmarket stal střediskem dostihů.
Chov plnokrevníků má tři zakladatele
Od nich se odvozují první čtyři linie plnokrevníků — Herod, Eclipse, Matchem a Highflyer, což byl Herodův syn. Byerley Turk byl chycen po bitvě s Turky, podle jedněch samotným Byerleyem u Budy, podle jiných neznámým Holanďanem při obléhání Vídně, který ho Byerleyovi prodal za sto guldenů.
Robert Byerley na tomto koni jezdil až do bitvy na řece Boyne v roce 1690. Pravý arab Darley Arabian pocházel z Nadždu a byl koupen v Halebu (Aleppu) roku 1704. Chován byl v Yorkshiru a stal se otcem prvního velkého dostihového koně, Flying Childerse a zakladatelem linie Eclipse. Linie Matchem se odvozuje od Godolphin Arabiana (častěji se jmenuje G. Barb) dovezeného do Anglie roku 1728.
Plnokrevník je fyzicky i psychicky velmi odolný a neobyčejné odvážný, bojovnější než jiní koně. Není divu, že je velmi napjatý, nervózní a senzitivní, a tedy náročný na zacházení.
Průměrná výška plnokrevníka se pohybuje kolem 16 až 16,2 pěsti (162,5 až 164,5 cm), ale často jsou koně vyšší i menší.
Dlouhý půvabný krk přechází ve výrazný kohoutek. Pro plnokrevníka je typická dlouhá, šikmá lopatka.
Délka proporcí je pro plnokrevníka typická a naznačuje rychlost. Ovšem nezbytná je silná záď, bedra a hřbet.
Hlava plnokrevníka je ušlechtilá, suchá a velmi jemná. Pod tenkou kůží jsou zřetelné vidět cévy. Profil je na rozdíl od araba rovný. Tváře nesmí být masité a čelisti hrubé. Uši jsou trochu delší a velmi pohyblivé.
Hloubka hrudníku dovoluje maximální rozpínání plic, což je pro dostihového koně životně důležité.
Plnokrevníci jsou většinou hnědáci, tmaví hnědáci, ryzáci, vraníci i bělouši. Tuto barvu vnesl do chovu v sedmnáctém století Alcock Arabian.
Ušlechtilost plnokrevníka se jeví v jemnosti postavy i srsti. Srst je jemná a hedvábná.
Plnokrevník má chod dlouhý, nízký a úsporný. Zadní noha je od kyčle po skočný kloub dosti dlouhá, aby při trysku mohl kůň vyvinout co největší odrazovou sílu.
Moderní plnokrevník dospívá brzy a dvouletí koně již startují na dostizích. Tato praxe je zhoubná a mnoho mladých koní nevydrží napětí, jemuž jsou vystaveni. Ovšem ekonomické zřetele jsou v tomto případě hlavní.
