Potrava ryb je jedním z důležitých faktorů určujicích kondici, délku života, míru používání, odolnost vůči nemocem a ochotu k rozmnožování. Krmení ryb by mělo být pestré, výživné a s dostatečným obsahem balastních látek, minerálů i vitaminů. Na úvod si v souvislosti s krmením sladkovodních ryb dovolíme s ohledem na česká specifika jednu odbočku.
Rozhodně není vhodné krmení jen jedním druhem tradičního krmiva, kterým jsou v českých zemích neznámo proč nitěnky. V USA a v západní Evropě tvoří hlavní složku potravy akvarijních ryb umělá krmiva. Tato krmiva se vyrábějí homogenizací mnoha přírodních složek (rybí a krabí maso, řasy, korýši, larvy hmyzu a další) a jejich lyofilizací, v průběhu výroby jsou obohacena o vitaminy, případně stopové prvky. Existuje mnoho druhů takové potravy pro různé druhy a skupiny ryb, dodávají se i lyofilizované čisté přírodní produkty (larvy komárů a pakomárů, nitěnky, buchanky, perloočky a další).
Krmení lyofilizovanými a mraženými krmivy má nespornou výhodu v hygieně. Možnost zavlečení nákazy (zejména parazitární) je v těchto případech minimální. Živé krmivo nalovené na přírodních lokalitách, kde navíc většinou žijí ryby, může být zdrojem mnoha nemocí. Odpůrci krmení umělou potravou poukazují jednak na nepřirozenost, jednak na cenový rozdíl. Pravda je, že podání živé potravy umožní rybě uskutečnit většinu vrozených i získaných forem potravního chování (číhání na potravu, lov, usmrcení). Pravda také je, že v našich podmínkách je stále krmivo nalovené v přírodě levnější. Na druhé straně však prohlubující se majetkové vztahy a vazby začíná i u nás znemožňovat lov potravy na mnoha nalezištích, která se stala soukromým majetkem. Ani legislativní stránka věci není dostatečně vyřešena. K vodě musí být v principu umožněn přístup. Většinu vodních toků a přehradních nádrží obhospodařuje současně více organizací. Z hlediska chovu a lovu ryb jsou to rybářské organizace, z ostatních hledisek pak organizace Povodí. Spor o tom, do jaké míry poškozuje akvarista, lovící ve volně přístupné vodě plankton, hospodářské zájmy rybářů, není uspokojivě vyřešen.
V bývalém Československu se v minulosti vyvinulo významné hospodářské odvětví - chov akvarijních ryb za účelem prodeje. Profesionální chovatelé, kterých po roce 1989 ještě přibylo, upřednostňují zejména z ekonomických důvodů krmení přírodní potravou. Připojíme-li ke zmíněným nitěnkám ještě tradici sušení perlooček doma na kamnech, důsledek hloubavosti české povahy, nelze se divit, že v našem státě je spotřeba umělých krmiv jedna z nejnižších na světě, a to včetně zemí bývalé „východní Evropy”.
Umělá krmiva však kromě již zmíněné hygieny splňují ještě další důležitý požadavek. Mnoho druhů obsahuje vitaminy, látky zlepšující zbarvení ryb, do některých speciálních jsou přidávána léčiva nebo dokonce hormony. Umělá krmiva známých firem obsahují jednotlivé složky ve vyvážených poměrech, takže se hodí jako potrava pro většinu běžně dostupných akvarijních ryb (počet jejich druhů nepřesahuje o mnoho stovku).
Jiná je ovšem situace u plůdku, který vesměs vyžaduje pro dobrý růst potravu živou. Zde se střetávají dva odlišné přístupy.
Závěr vyplývající z této odbočky je doporučení, aby čeští akvaristé více využívali umělá a mražená krmiva, ale nezapomínali přitom na přírodní živou potravu, která přinejmenším umožní odchovy některých druhů ryb. 0 jednotlivých druzích potravy najde čtenář podrobné poučení v literatuře k tomu určené. V popisech jednotlivých druhů je vhodná potrava vždy zmíněna. Je-li uvedeno, že druh přijímá veškerá běžná krmiva, znamená to, že je možné rybám podávat jakékoli krmivo přiměřené velikosti, které obchod nabízí, nebo které nalovíme.
Krmení potěru je speciálně uvedeno, je-li spojeno s nějakou zvláštností. Pokud není zvlášť rozebráno, znamená to, že potěr lze krmit od rozplavání klasickými krmivy, jako jsou „prachové krmení z přírody” (tj. nauplie buchanek a vířníci) nebo vylíhlé nauplie žábronožek. V krmení se není třeba vůbec obávat experimentů.
V přírodě je nabídka potravy ovlivňována jednak přítomností určitého typu potravy na dané lokalitě, jednak tlakem různých druhů ryb na tuto potravu. Konkrétní složení přijímané potravy v přírodě je pak u mnoha druhů ryb kombinací nabídky jednotlivých typů potravy a snahy ryby něčím se nasytit. Zjednodušeně řečeno, v mnoha případech ryba v přírodě žere především to, co se jí podaří sehnat. Krmení by i proto mělo být pestré, což se ovšem netýká striktních potravních specialistů, na které je v popisech druhů zvlášť upozorněno.
Většina druhů ryb přijímá běžná umělá krmiva, která doporučujeme střídat, dále mražené i živé buchanky, perloočky a larvy hmyzu. Velmi dobrou a výživnou potravou jsou červené larvy pakomárů (patentky) a černé či průhledné komáří larvy, a to živé i mražené. Mnoho akvaristů vyrábí směsi, které navíc obohacují vitaminy, a zalévá je želatinou (agarem). Do takové směsi je možné dát prakticky cokoli. Odhlédneme-li od pracnosti přípravy, je vhodná pro většinu ryb.
Rostlinožravé ryby je možné krmit spařenými listy salátu, špenátem (i zmrazeným), spařenými ovesnými vločkami, vařenými těstovinami, rýží, bramborami, ovocem, zeleninou, umělými krmivy s obsahem řas (jednoduše se poznají podle zelené barvy vloček). Při krmení ryb je třeba si uvědomit, že i masožravé druhy přijímají mnohdy část rostlinné potravy a naopak. Proto znovu zdůrazňujeme požadavek na pestrost. Je třeba experimentovat (je-li někdo ze čtenářů rybář, jistě si vzpomene na mnoho úlovků ryb na stěží uvěřitelné nástrahy) a nebát se sáhnout i do domácí kuchyně. Vyzkoušet lze ovoce, zeleninu, netučný sýr, drobty pečiva a knedlíků, rybí filé. Mnoho akvaristů krmí ryby strouhaným hovězím srdcem, játry i masem. Tyto metabolické „bomby” nelze doporučit bez jistých rozpaků.
Jednak jde o krmivo zcela nepřirozené, jednak trvalý příjem této potravy způsobuje rybám často trávicí obtíže. Vhodnější je rybí filé nebo maso sladkovodních ryb, obojí lze samozřejmě použít i po předchozím zmrazení. Některé skupiny ryb vyžadují určitou složku potravy, bez které se neobejdou.
Sumce je vhodné krmit potravou bohatou na bílkoviny, jako jsou nitěnky, patentky a larvy komárů živé nebo mražené a také různá umělá krmiva dodávaná ve formě tablet.
Krunýřovcovití (čeleď Loricariidaé) nepožírají zdaleka jen rostliny, jak se v literatuře často traduje. Většina jejich zástupců vyžaduje potravu bohatou na živočišné bílkoviny (viz výše) s přídavkem potravy rostlinné. Významný je kořen ponořený do akvária, který tito sumci ohryzávají, a kryjí tak svou potřebu balastních látek v potravě.
Cichlidy (vrubozubcovití) z východoafrických jezer, a to zejména tlamovci, přijímají v akváriu kromě vločkového krmiva, buchanek a perlooček také výše zmíněné produkty kuchyně. Mnoho těchto krmiv kalí vodu, kterou je třeba dobře filtrovat a měnit, ale ryby po nich dobře prospívají. Krmiva s vysokým obsahem živočišných bílkovin pro ně nejsou vhodná.
Živorodky duhové (páví očka) potřebují i přes svou malou velikost mnoho potravy bohaté na živočišné bílkoviny (patentky, komáří larvy) a rostlinnou složku (řasy).
Terčovci se udrží v dobré kondici také potravou s množstvím živočišných bílkovin. Vyráběná speciální krmiva pro terčovce lze doplňovat opět patentkami a komářími larvami.
Krmení mořských ryb tvoří samostatnou problematiku. Mořské ryby patří mnohdy mezi potravní specialisty. Pro mořské ryby se vyrábějí specializovaná krmiva. Dále je možné použít živé, mražené nebo lyofílizované mořské korýše, maso mořských měkkýšů a maso ryb. Zvlášť stojí otázka použití krmných živočichů ze sladkých vod (buchanky, perloočky, patentky, larvy komárů atd.). Někteří chovatelé je nedoporučují z obavy před otravami ryb (obsahy těžkých kovů a uhlovodíků v krmných živočiších i ve vodě, která je nutně provází), jiní je běžně používají. Domníváme se, že toto krmivo lze použít, nepochází-li z kontaminovaných zdrojů, protože výrazně rozšiřuje potravní spektrum pro mořské ryby.
V rámci zvýšené péče o hygienu mořské nádrže upozorňujeme na nutnost opatrného dávkování potravy a kontroly akvária po krmení zejména živými sladkovodními živočichy, protože ti vydrží v mořské vodě naživu různě dlouho. Z rostlinné potravy se hodí mořské řasy (zejména rodu Cauletpa), špenát, salát i sladkovodní řasy, vše zmražené nebo čerstvé. Zelenina může obsahovat mnoho dusičnanů, proto se nedoporučuje zkrmovat jí větší množství - to platí i pro sladkovodní ryby. Pro krmení potěru některých mořských ryb se užívají uměle chovaní vířníci rodů Brachionus a Euplotes. Pro sladkovodní i mořské ryby je důležité správné časové a objemové rozvržení podávané potravy. Rostlinožravé druhy potřebují celkově větší objem potravy, podávané v mnoha malých dávkách během celého dne.
Ryby dravé stačí krmit jednou denně nebo i méně často. Mláďata všech druhů vyžadují podávání potravy průběžně.
