Opice langur duk žije ve Vietnamu a v Laosu a na tomto území se drží v neporušených hustě zarostlých monzunových deštných pralesích až do neuvěřitelných výšek 2000 metrů nad mořem.
Langur duk byl zde dříve velmi hojnou opicí a žil ve skupinách, které měly více jak 60 členů. Dnes ale stěží uvidíte tlupy s více než 12 jedinci.
K životu v korunách stromů samozřejmě patří i výpravy za potravou, při kterých languři přeskakují mezi vrcholy stromů, houpají se z větve na větev a velmi často se mezi sebou dorozumívají hlasitým voláním.
Langur duk je výjimečně čilá, obratná a také lehká opice, a tak může snadno přeskakovat skulinami mezi větvemi stromů až na šestimetrové vzdálenosti. Na vyhlédnuté větvi přistane nejprve nohama, nataženýma dopředu.
Hlavní potravou langurů je listí, ovoce je jen doplňkovou částí. Sháněním potravy stráví languři dukové velkou část dne, protože potřebují k nasycení velké množství listí.
I když nejsou při výběru potravy moc vybíraví, jsou to přesto nároční strávníci. Nejdříve strhají listí i ovoce bez výběru a pak je začnou prozkoumávat a vybírat. Přezralou či zelenou potravu odhazují pryč.
Rozmnožování langurů duků nebylo do dnešní doby dostatečně prozkoumáno. Většina příbuzných opic si však k páření volí takové období, aby mláďata přišla na svět, když je všude dostatek potravy.
Úvodní rituál páření zahajuje samice tak, že se položí na větev obličejem dolů, což je vlastně i pářící poloha. Samice zároveň pokukuje přes rameno po samci, jehož si vybrala. Samec na výzvu odpovídá upřeným pohledem na samici. Poté svůj zrak obrátí na místo, které považuje za vhodné k páření.
