Nártouni se dělí do tří skupin: nártoun filipínský (Tarsius syrichta), nártoun západosundský (Tarsius bancanus) a nártoun celebeský (Tarsius spectrum). Všechny tyto druhy nártounů mají neobyčejně dlouhé zadní nohy, skoro dvakrát větší než hlavu a tělo. Umožňují jim silný odraz při skocích ze stromu na strom.
Každá ruka a noha nártouna má pět dlouhých a štíhlých prstů. Všechny, kromě druhých a třetích prstů na nohách, jsou zakončeny nehty. Obrovské oči nártounů mají nápadně velké zornice, které se v noci rozšiřují. Zornice mají nártouni téměř nepohyblivé. Nártouni mohou otáčet hlavou na obě strany, a to až o 180 stupňů.
Nártouni se v noci pohybují nízko nad zemí, většinou v malých větvích slabších stromů. Ve dne však přespávají na mnohem vyšších a silnějších stromech. Budí se krátce před západem slunce, chvíli poté ještě odpočívají a nakonec se vydají na lov potravy. Za svítaní se opět vrátí na místa denního odpočinku.
Nártouni žijí na ostrovech jihovýchodní Asie. Nártoun západosundský žije na Borneu, jihu Sumatry a ostrově Bangka, nártoun filipínský na jihovýchodě filipínského souostroví a nártoun celebeský na ostrovech Celebes a Peleng.
Nártouni filipínští a celebeští jsou převážně hmyzožravci. Jejich nejčastější kořistí jsou komáři, vážky, termiti, tiplice, saranče a šváby. Nártoun západosundský se také živí hmyzem, ale příležitostně loví i malé ještěrky, netopýry a hady. Je dokázáno, že dokonce zabíjí a žere ptáky, kteří jsou větší než on.
Nártouni nepatří jen mezi skvělé sběrače, ale i dobré lovce. Dokáží chytit i ptáka v letu tak, že na něj zničehonic skočí ze stromu a zmocní se ho oběma rukama.
Při vyhledávání či lovu kořisti pomáhá nártounům jejich vynikající sluch. V tlamičce schovávají dlouhé a ostré zuby, kterými svou ulovenou kořist snadno zabijí nebo znehybní. Pokud číhají na menší kořist, tak někdy seskočí na zem a tam ji požírají.
Nártouni musí pravidelně pít. Někdy se stane, že sestoupí ze stromů na zem a pijí z napajedla nebo řeky. Většinou jim však k uhašení žízně stačí voda zachycená po dešti na listech a kmenech stromů.
Mláďata nártouna západosundského žijí ve společnosti své matky až do té doby, dokud se jí narodí další mládě. Poté od ní odcházejí a vyhledávají si vlastní prostředí.
Všechny druhy nártounů si svá teritoria značkují výměšky pachových žláz a močí. Na strategicky významných místech je otírají o kůru stromů.
Během rozmnožování se nártouni páří na stromech. Přibližně po šesti měsících březosti přivede samička nártouna na svět jen jedno mládě, které má už při narození otevřené obrovské oči a hustou srst. Od prvního dne narození umí malý nártoun šplhat, ale pořád je zcela závislý na mateřském mléce.
Když se matka vydá na potravu, nechá mládě samotné, ovšem neustále s ním udržuje hlasový kontakt.
Když je mláděti jeden týden, tak si pomalu začíná zvykat na normální tuhou potravu dospělých nártounů. Ve třech měsících už samo loví a obratně šplhá ve větvích stromů.
