Převážnou část svého života prožije světluška v podobě dravé larvy. Období vrcholné aktivity těchto zvířat spadá do června a července. U nás je rozšířená převážně světluška menší.
Světluška větší žije ve velké části Evropy, ale ve skutečnosti je zde jen nemnoho narušených míst s loukami a lesy na vápenovém podkladu, které jsou pro ni nejvhodnější.
Moderní zemědělské metody, pokračující v přeměňování dosud neporušené krajiny a možná i používání umělého světla přispěly k tomu, že se světluška větší stala v mnoha oblastech vzácným druhem.
Dospělé světlušky žijí pouhých několik dní. Tuto dobu zasvěcují jen vyhledáváním partnerů, páření a kladení vajíček. Při rozmnožování spotřebují veškeré energetické rezervy, které nashromáždili během larválního vývoje. Krátce po zajištění vzniku potomstva dospělé světlušky hynou. Bezkřídlé samičky se přes den skrývají před nepřátely v půdě. Po setmění vylezou světlušky ven a usadí se na trávě, kde svým světlem lákají samečky. Oplozená samička klade vajíčka do půdy jednotlivě nebo po dvou. Larva se líhne po dvou až čtyřech týdnech. Celý vývoj larvy trvá až tři roky a během této doby se larva několikrát svléká.
Velikost je u samečků průměrně 1 centimetr, u samiček až 1,8 centimetru.
Potravou světluškám jsou plži, které larvy usmrtí jedem při kousnutí. Dospělci většinou potravu nepřijímají.
Typické u světlušek jsou světélkující orgány na spodní straně šestého a sedmého zadečkového článku. Nesvětélkují jen dospělci, ale i ostatní vývojová stadia. Svítivý orgán má poměrně složitou stavbu. Pod průhlednou vrstvou kutikuly přiléhá vrstva světélkujících buněk, pod kterou se nachází odrazová vrstva buněk s krystalky kyseliny močové.
Světélkující vrstva je protknuta hustou sítí vzdušnic a nervů a její buňky obsahují velké množství mitochondrií zásobujících buňky energií potřebnou pro fotochemickou reakci. Ta spočívá na oxidaci luciferinu na oxiluciferin za přítomnosti enzymu luciferázy. Jedná se o energeticky vysoce účinnou reakci, při které se 98% uvolněné energie přemění na světlo.
