Většina psů je nositelem larev škrkavek již od narození. U koťat dochází na rozdíl od nich k nákaze až sáním mléka. Starší zvířata přichází do styku s parazity ve venkovním prostředí. Kočky se mohou parazity nakazit při lovu myší, ale i z obuvi nebo jiných možných zdrojů parazitů. Nejčastěji se vyskytujícím parazitem u psů a koček je škrkavka Toxocara canis, u koček je to Toxocara cati.
K nákaze škrkavkami dochází pouze pozřením infekčních vajíček. Dochází k tomu např. u malých dětí při pojídání hlíny, písku apod. Zdrojem nákazy ale může být i olizování nemytých prstů nebo předmětů znečištěných půdou a konzumace špatně omyté potraviny, která přišla do styku s půdou (ovoce, zelenina). K infekci mohu přijít i lidé, kteří nejsou chovateli domácích zvířat.
Jedna dospělá samice škrkavky vylučuje denně až 200 000 vajíček. Vajíčka se dostávají do prostředí trusem, ale infekční jsou zhruba za 14 dní. Prakticky všechny lokality, kde kálejí neodčervení psi a kočky, jsou zamořeny vajíčky škrkavek. Na dětských hřištích a pískovištích se vyskytují vajíčka škrkavek až ze 30%.
Podle rakouské studie je v běžné populaci larvami škrkavek nakažen každý třicátý člověk a každý třetí veterinář. Ohroženou skupinu představují hlavně malé děti, které ještě nemají zažité základní hygienické návyky a mohou se velmi snadno nakazit prostřednictvím psích výkalů. Vlivem larvální toxokarózy ročně oslepne až 200 lidí, 30 000 má astma a 15 000 epilepsii. U spousty lidí probíhá nákaza bez příznaků.
Z vajíček škrkavek se ve střevě infikovaného člověka vylíhnou larvy, které pronikají až do cév. Cévami putují do jater a z jater pak mohou proniknout prakticky do jakéhokoliv orgánu. V lidském těle mohou larvy žít i několik let, aniž by postižený něco zaznamenal. Mohou se ale objevit i projevy jako je průjem, zvracení, nechutenství, bolesti břicha, teploty, bolesti svalů a kloubů, kožní vyrážka, poruchy vidění apod. Tyto potíže jsou odstraňovány léky.
Lidé se mohou nakazit nejen škrkavkou, ale také parazitem zvaným měchovec psí. Měchovec se vyskytuje na teplejších a vlhkých místech a psi se jím nakazí přes kůži nebo jejich pozřením. Štěňata mohou být napadána už v děloze nebo po narození. Místo výskytu larvy je zarudlé a zanícené. Příznaky většinou samy odezní. Lidé s měchovcem přichází do styku zejména při chůzi naboso po pískovištích nebo písečných plážích.
Tímto druhem tasemnice se zvíře nebo člověk nakazí pouze pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice. Blecha může ulpět na zvířecí tlamě a do úst člověka může přeskočit při psím nebo kočičím olizování. Mezi příznaky nákazy patří bolesti břicha, zvracení a průjem. Ve stolici se objevují vajíčka tasemnice. Tasemnice může v těle člověka vytvořit obrovské cysty podobné nádoru, které je často nutné odstranit operativně.
Nejdůležitějším úkolem majitelů psů a koček je pravidelně své zvířecí miláčky odčervovat a čas od času je také odblešit. Druhým nezbytným krokem pro zástavu šíření parazitů je sbírání jejich trusu. Čerstvý trus neobsahuje infekce schopná vajíčka - infekčními se stávají až zhruba po 14 dnech.
Existují dva základní druhy střevních parazitů: oblí červi (škrkavky) a ploší červí (tasemnice). Odčervení by mělo zbavit zvíře obou druhů parazitů.
Pouze pravidelné odčervování zbaví Vaše miláčky parazitů a zároveň přeruší vývojový cyklus parazitů dříve, než jejich vajíčka nebo larvy kontaminují prostředí. Tím se sníží nejen riziko nakažení zvířat, ale i Vás a Vašich dětí.
Doporučuje se odčervovat dospělé psy a kočky jednou za tři měsíce. Koťata a štěňata odčervujte od věku 2-3 týdny ve dvoutýdenních intervalech až do věku 3 měsíců. Štěňata by měla být odčervována zároveň s kojící fenou pro možný přenost parazitů mlékem.
