Poslušnost dětí a výchova

Žádáme děti o uznání faktu

že být za něco odpovědný je důležité, jakož i to, aby braly v potaz pocity a potřeby druhých. Někdy se jich dokonce ptáme, jak by se cítily ony, kdyby byly na našem místě. Po dětech se chce, aby přemýšlely o důsledcích svého chování a správně se rozhodovaly. Takto však poslušnost nefunguje!

Nad poslušností se nepřemýšlí

Pokud jde o dodržování základních pravidel, je to činnost, nad kterou se nepřemýšlí, tedy něco, co je v naprostém protikladu k tomu, co je budováno současnou populární výchovou. Výkon činností, které se vykonat musí, není možné ponechávat k úvaze jednotlivcům. Jakmile si lidé pravidla a nařízení začnou vykládat po svém, řada z nich začne buď jednat impulzivně, nebo se rozhodnou podle toho, co bude pro ně výhodnější. Výcvikem lidí k tomu, aby v určitých situacích reagovali návykově, se lze těmto problémům vyhnout. Mnoho pravidel a zákonů, kterými se řídí každodenní život, funguje tímto způsobem.

Pravidla jsou bez diskuze

Co je důležité, je pochopení, které pravidlo je jaké. Pokud jsou pravidla navržena k zamezení rvaček na území školy, neměl by se nikdo spoléhat na osobní úsudek studentů. Děti musí být trénovány k uposlechnutí základních pravidel bez otázek a bez diskuzí. Tak to chodí ve světě dospělých, a tak by tomu také mělo být ve světě dětí.

Nejdůležitější prvky při nácviku poslušnosti dětí jsou přímý pohled a přímé instrukce. Rovněž je důležité začínat s poslušností u drobných úkonů. Chyby jsou průběžně opravovány opakování příslušné činnosti.

Je to o zvyku dětí

Je-li výcvik dětí veden dobře, pak i ony mají z poslušnosti užitek. Uposlechnou vašich instrukcí proto, že jednoduše uposlechnou vašich instrukcí vždy. Je to prostě zvyk. To je klíč důsledné výchovy.

Začněte ve dvou letech dítěte

Nezapomeňte, že poslušnosti staví na drobných uposlechnutích – na jejich velkém množství. Je to pravý opak managementu chování, který vás učí přehlížet maličkosti. S tímto výcvikem rodiče začínají obvykle ve věku dvou let dítěte.

Příklad:

Řekněme, že k vám dítě přijde s požadavkem:

„Chci napít!”
Vy na to: „Prosím?”
„Mohu dostat napít?” (To je jedno malé uposlechnutí.)
„Jak zní to čarovné slůvko?”
„Prosím?” (Druhé uposlechnutí.)
„Jistě. Prosím. Jak se říká?”
„Děkuji.” (Třetí uposlechnutí.)

Propracováváním se skrze tato malá uposlechnutí budujete určitou setrvačnost poslušnosti. Dítě, které uposlechlo vašich 15 posledních instrukcí, s největší pravděpodobností uposlechne i šestnácté. Četnost vašich instrukcí spolu s neposkytnutím možnosti volby přimějí dítě k okamžité reakci, která má původ v mimovolní části mozku, v té, kde jsou udržovány návyky. Tato setrvačnost je přesně to, co musíte rozvinout, pokud chcete, aby vaše dítě vykonávalo domácí povinnosti, pracovalo ve škole a plnilo jiné úkoly.

Průpravné hry k poslušnosti

Skvělými nástroji k nácviku poslušnosti jsou určité hry a činnosti. Jsou navrhovány tak, že děti při nich plní drobné pokyny dospělých. Protože je při hrách legrace, děti se jich rády zúčastňují, aniž by si uvědomovaly, že se právě učí něco velmi důležitého. Mezi průpravné hry patří třeba Kuba řekl, rytmické tleskání, čtení nebo společný zpěv a tanec.

Mezi dobré návyky pro naše děti patří

• Uposlechnutí instrukcí týkajících se bezpečnosti a zdraví.
• Uposlechnutí instrukcí týkajících se povinností.
• Zdvořilost a zvyky.
• Každodenní užitečné návyky jako příprava na spánek a do školy.
• Úklid po sobě.

Nezapomínejte, že během výchovy k poslušnosti jsme to my dospělí, kdo nese veškerou odpovědnost za to, že pokyny dané dětem jsou oprávněné a přiměřené. Trénovat děti, aby vykonaly co se jim řekne, a poté jim nařídit, aby udělaly nějakou špatnost, by bylo evidentně nezodpovědné.

Ronald G. Morrish