Jak poznat sociálně zanedbané dítě?
Dítě s touto dificilitou projevuje např.:
- těžkosti s učením
- výukové nedostatky, ač je normálně rozumově nadané
- těžko chápe výklad nové látky pro velké mezery v učivu, ve znalostech (didaktický deficit)
- primitivní a vulgární formy sociální komunikace, malou slovní zásobu
- poruchy vývoje řeči
- nedbalou úpravu, nedostatky v osobní hygieně (zápach, nečistota), nepořádek v osobních věcech
- opožděný somatický vývoj (nižší vzrůst, hmotnost atd.).
Sociální zanedbanost je častá v primitivních rodinách
Celková výkonnost těchto dětí ve škole by mohla být lepší, kdyby jim byla v rodině věnována větší péče. Rodina sociálně zanedbaných dětí však bývá často primitivní (simplexní), málo psychosociálně a kulturně podnětná nebo dokonce defektní (alkoholismus, drogy, trestná činnost, duševní choroba aj.) a výchovně pravidelně nedostačivá (insuficientní).
Vážné rodinné konflikty negativně ovlivňují vývoj dítěte
Narušená rodina (neúplná, defektní, krizová atp.) vytváří horší předpoklady pro utváření osobnosti dětí než rodina úplná a nenarušená. Neúplnost rodiny, zejména pro rozvodu, koreluje pozitivně např. se symptomy úzkosti.
Při utváření osobnosti dítěte hrají důležitou roli konflikty, stresy, frustrace a náročné situace. Vážný a chronický konflikt v rodině může být škodlivější než fyzická nepřítomnost jednoho z rodičů.
Dětské domovy – poslední útočiště sociálně zanedbaných dětí
Problematikou rodinných poruch z hlediska socializačně výchovné funkce se zabýval výzkumně J. Dunovský. Uvádí např., že rodiče nefunkčních rodin dávají přednost v hierarchii svého hodnotového systému jiným hodnotám než dětem. Své děti percipují jako nechtěné, nežádoucí. Uvádějí např., že jim děti pokazily život. Nezájem takových rodičů o dítě a jeho psychosociální rozvoj může dostoupit takové intenzity, že prospěch dítěte je ohrožován a jeho vývoj je vážně poškozován. Dítě musí být nezřídka z takového rodinného prostředí odňato a předáno do pěstounské péče, k osvojení, do dětského domova či dětské vesničky. Dítě z těchto rodin se stává jakýmsi sociálním „sirotkem”, i když ve skutečnosti své biologické rodiče má.
Vývoj dítěte zde nebývá postižen jen v oblasti sociální, ale též v oblasti psychické a somatické.
K projevům psychosociální zanedbanosti se často přidružují další poruchy: zvýšená psychická tenze až neuróza, antisociální chování atp.
Hostilní (nepřátelský) vztah rodičů a dítěte vede často k týrání dětí, k jejich zneužívání (např. pohlavnímu), někdy dokonce až k jejich fyzické likvidaci.
Čerpáno z knihy Výchova dětí se závadami a poruchami chování - Doc. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. 
