Pro dnešní dobu je typické, že rodiny mají pouze jedno dítě. Je to dobře? Jaký vliv to má na jeho vlastnosti a schopnosti? A jak to je v rodinách, kde vyrůstá více dětí? Ovlivňuje pořadí sourozenců náš přístup k životu? Chovají se rodiče ke všem svým dětem stejně?
Ať už je sourozenecké pořadí jakékoliv, každé dítě je svébytná a individuální osobnost. Má nezaměnitelné vlastnosti a povahové rysy. Sourozenecké pořadí nebude jistě zanedbatelné, ale do popředí vstupují i další okolnosti. To, jakým způsobem jsou vychovávány, v jakém prostředí se pohybují, jaký je mezi nimi věkový rozdíl, kolik dětí spolu vyrůstá aj. Pokud je dítě agresivní, stydlivé – zřejmě nebude hrát takovou roli sourozenecké pořadí. Každopádně je třeba se jeho chováním zabývat.
U prvorozených dětí zůstává stále v podvědomí, že mají svou nezastupitelnou „vůdčí“ roli. Očekává se od nich, že budou samostatné, zodpovědné a brzy budou alespoň částečně „zastupovat“ rodiče. Pro prvorozené děti je typické, že jsou ve svém životě cílevědomé, organizované a dokáží si poradit s mnohými překážkami. Podobné vlastnosti jsou i u jedináčků.
Pokud sourozenci nebudou mít od sebe příliš velký věkový rozdíl, je typická pro druhorozené dítě určitá přizpůsobivost, smířlivost a velkorysost. Tyto děti rády spolupracují a umí dělat kompromisy. Nejsou tolik ambiciózní a nároční jako jedináčci. Většina rodin zůstává u dvou dětí, ale pokud přibudou další, cítí „prostřední“ děti často méně pozornosti od rodičů.
Nejmladší dítě bývá bráno jako „benjamínek“ rodiny. Nejsou na něj kladeny takové nároky jako na prvorozené dítě. Nejmladší děti bývají otevřené, tvořivé, zábavné. Mají schopnost motivovat a aktivovat celou rodinu, jsou ochotné riskovat.
V současnosti zůstává v rodinách jen při jedináčcích. Jedináčci to však nemají o nic jednodušší. Bývá na ně kladeno více požadavků, jsou v neustálé pozornosti rodičů. Pokud jsou však „zdravě“ vychováváni mají také řadu předností. Jsou cílevědomí, tvořiví, brzy se adaptují do společnosti dospělých lidí (snadno s nimi komunikují). Řada podnětů, kterou musí vstřebat způsobí, že se jim značně rozšíří rozumové schopnosti. Pokud jsou v dostatečném kontaktu se svými vrstevníky potlačí se jejich sklon k sobeckosti, rozmazlenosti.
Pokud rodiče rozdělují svou pozornost a lásku mezi všechny děti stejně, není důležité pořadí narození, ani kolik dětí v rodině vyrůstá. Dítě má řadu vlastních vrozených dispozic a své povahové rysy, které se výchovou (a jinými vlivy) dají jen potlačit nebo zvýraznit.
