Blízkost, kterou většina z nás zažívá s rodiči, ono vědomí bezpodmínečné lásky a pocitu bezpečí, který zažíváme, když se jako děti přitulíme k matce či otci, je něco krásného. Jak dospíváme, tělesný aspekt lásky k rodičům odeznívá – prostě z toho vyrosteme. Začínáme hledat bezpečí a tělesnou blízkost jinde – s partnerem. Všichni potřebujeme mít pocit, že nás má někdo rád a má o nás starost.
Prvním stadiem lásky je přitažlivost. Muž a žena se přitahují z mnoha rozličných důvodů. Jedním z důležitých faktorů je skutečnost, že člověka na druhém obvykle přitahuje to, co je mu „povědomé”. Cítí, že v novém protějšku nachází něco, co dobře zná, co mu dodává příjemný a uklidňující pocit. Výzkum mozku ukazuje, že to má své opodstatnění. Při citovém zážitku vysílá amygdala – malé párové mozkové jádro tvaru ořechu – signály stimulující sekreci hormonů.
Když se zážitek uloží v neokortexu, části mozku, která působí jako špičková registratura, je spojen s citovým i hormonálním náporem. Setkáme-li se u někoho s něčím povědomým, spouští se tyto citové a hormonální reakce opakovaně.
Nejranější zážitky vznikají s největší pravděpodobností v rodinném prostředí. Jestliže tedy bývali vaši rodiče smutní, zasmušilí či nevlídní, může se stát, že když potkáte člověka s obdobnými vlastnostmi, zazvoní vám v hlavě budíček. Možná se až leknete, jak pocítíte hřejivou vlnu hormonální reakce a radostného vzrušení – prostě vás ten člověk nevysvětlitelně přitahuje.
Ne každý si podvědomě přeje zažít přesně to, co poznal v dětství. Někdy chceme spíš to, co jsme jako děti neprožili, ale přáli jsme si to. Z toho důvodu nás občas zajímají lidé, kteří z vnějšího pohledu působí jako nevhodní, protože jsou naprosto odlišní. Mohou mít vyvinuté osobnostní rysy, které nám chybí, což vnímáme jako svůj nedostatek. Na vztah s nimi pak pohlížíme jako na cestu, jak tyto vlastnosti „získat”. Pokud například dítěti doma „nedovolovali”, aby se vztekalo, může pak v dospělosti hledat člověka, který se rozčiluje a přináší svou kapku rozhněvanosti i jemu.
Vídeňský psychoanalytik Sigmund Freud (1856 – 1939) přišel s řadou velice kontroverzních, ale významných teorií týkajících se podstaty lidské lásky a sexuality. Tvrdil, že podnětem pro vyhledávání lásky a citu opačného pohlaví v dospělosti je „milostný vztah” s rodičem opačného pohlaví v dětství. Prohlašoval, že heterosexuální muž proměňuje svou podvědomou touhu po matce ve skutečnosti tím, že naváže milostný sexuální vztah s ženou. Obdobně heterosexuální žena uspokojí svou touhu po otci láskou k příteli.
Zamilovanost vyvolává celou škálu intenzivních pocitů a emocí, především zpočátku. Milostný vztah můžeme volně rozdělit na tři základní stadia – počáteční přitažlivost, pobláznění a silná vazba.
Co se děje v organismu, když se člověk zamiluje? Do hry vstupuje spousta neurotransmiterů a dalších chemických látek, které vyvolávají intenzivní tělesné pocity. Pravděpodobně první lásky, které na nás působí, jsou feromony.
Sex dvojici sbližuje, a to po tělesné i citové stránce. Vydařený pohlavní akt nevytváří jen tělesný vztah, ale posiluje též pocit intimity a připoutání. Třebaže intimní vztah vzniká i mezi blízkými přáteli, kteří nejsou milenci, intimita dvou milenců navozená pohlavním spojením bývá nejhlubší. Důvěrná blízkost je nedílnou součástí zamilovanosti. I když tedy v dlouhodobém vztahu nepociťujeme stejně intenzivní sexuální vzrušení, přetrvávající pocity intimity nám stále připomínají ony první, mimořádně krásné dny a svazek upevňují.
