Zkuste se zamyslet nad způsobem, jakým spolu komunikujete. Mluví jeden z vás víc než druhý? Reaguje ten druhý na jemné náznaky, které z vaší strany v konverzaci problesknou? Máte pocit, že vám naslouchá? A jste upřímně přesvědčeni, že nasloucháte vy jemu? Tyto detaily jsou důležité, protože ukazují, jakých radostí či frustrace se můžete v budoucnu dočkat, jestliže to s vámi dvěma začne být vážné.
Když jeden člověk mluví, je pro dobrou komunikaci naprosto nezbytné, aby ten druhý poslouchal a dal mu to najevo. Ideální konverzace probíhá následujícím způsobem:
Pokud jste byli zvyklí na nezávislost a žili jste sami, může vás přepadnout až klaustrofobie, když se kolem vás někdo pořád motá, byť ho máte velmi rádi. Potenciálně dobré vztahy krachují, protože jeden z partnerů nevědomky „dusí” druhého. Mějte na paměti, že ne každý žádá stejnou blízkost a s tím související zvyky.
Buďte některé dny sami nebo s jinými přáteli. A zorganizujte si podle toho svůj život, plánujte dopředu. Nestyďte se, že chcete strávit čas úplně sami: každý má právo na své osobní soukromí.
V prvních dnech zamilovanosti je vždycky velkým problémem čas. Částečně chcete být neustále s partnerem, ale částečně taky víte, že se musíte věnovat práci. Najít správnou rovnováhu je často věcí značného osobního boje. Jde o situaci, kdy je velmi přínosný přesný časový harmonogram. Možná to vypadá vykonstruovaně, ale je to velmi podobné jako vést si deník.
Jestliže si naplánujete některé noci v týdnu nebo určitý den o víkendu věnovat partnerovi, pak se ve chvílích usilovné práce můžete cítit velmi dobře. Většina lidí v průběhu utužujícího se vztahu zjišťuje, že chtějí žít spolu, protože jim to umožňuje strávit spolu v hektickém tempu pracovního života víc času.
Pocity nejistoty, či dokonce žárlení (extrémní forma nejistoty) bývají v nových vztazích celkem běžné. Řešením je požádat o ujištění a sliby věrnosti a pak samozřejmě zažít její skutečné projevy, aby mohly postupně vznikat pocity důvěry vůči druhému.
Jestliže se partner takovým uklidňujícím způsobem nechová, možná ani nestojí za to vztah udržovat. Mějte však na mysli, že někteří lidé s druhými na začátku vztahu experimentují, než se pořádně usadí.
Vzniká, i když k ní partnerovo chování nezavdává příčinu. Žárlivec promítá své paranoidní podezření na věrného partnera a nechápe, že nemá vlastně žádné opodstatnění. Jde o obsesivní jednání založené na paranoiditě (podezíravosti, vztahovačnosti), jejíž příčinu lze hledat v nejistém dětství. Léčí se psychoterapií, antidepresivy a anxiolytiky.