Velikonoce patří k základním křesťanským svátkům. Ostatní svátky se pak odvozují vždy od data velikonoční neděle. Podle církve připadalo Kristovo utrpení na dobu, která následovala po jarní rovnodennosti a zároveň mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo je považováno za základ a Velikonoce, konkrétně Velikonoční neděle, se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.
Středa před Božím hodem velikonočním. Říkává se jí škaredá nebo černá, protože se tento den vymetají saze z příbytků, tzn. že se čistí a připravují na svátky.
Tradice:Podle lidového obyčeje se nesmíte mračit a škaredit, jinak se budete mračit po všechny středy v roce.
Název Zelený čtvrtek pravděpodobně vznikl z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (špenát, zelí…), aby byl člověk zdravý po celý rok.
Tradice:Když zazvoní naposledy zvony, máme si zacinkat penězi, aby se u nás po celý rok držely.
Tento velikonoční svátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den ve znamení ticha, smutku a rozjímání.
Tradice:Velký pátek je postním dnem, tedy postem od masa a újmy v jídle.
Tomuto dni se říká tzv. aliturgický den, protože se zásadně neslaví mše svatá ani jiné svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Jakmile skončí Bílá sobota, skončí s ní i dlouhotrvající půst.
Tradice:Na Bílou sobotu se uklízí, bílí, připravuje a chystá. Pečou se mazance i velikonoční beránci, pletou se pomlázky z vrbového proutí, zdobí se vajíčka.
Tento den vstal Kristus z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu”, neboli „prvního dne po sobotě”. Svým zmrtvýchvstání dovršil Boží stvořitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k tzv. lámání chleba.
Tradice:Na Boží hod velikonoční se provádí svěcení velikonočních pokrmů – mazanec, beránek, chleba, vejce, víno.
V toto pondělí je pomlázka, velikonoční hodování… Chlapci chodí dům od domu za děvčaty s pomlázkami z vrbového proutí. Šlehají dívky a za to dostanou malovaná vajíčka. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde chlapce polévají vodou.
Druhá neděle velikonoční. Toho dne nosili novokřtěnci naposledy bílé roucho. V dnešní době je Bílá neděle často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.
Beránek byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici a to v celé středomořské civilizaci. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství. Beránkem Božím je Kristus nazýván na znamení čistoty, nevinnosti a poslušnosti.
Svíce je velmi důležitým symbolem ve všech kulturách, protože světlo je chápáno jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje Zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí.
Velikonoční svíce bývá často zdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem pak je první a poslední písmeno řecké abecedy – alfa a omega.
Jelikož vejce obsahuje zárodek života, je již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, vzkříšení a života. Ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr.
Oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci. Od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se poté ve slavnostním průvodu vnese do temného kostela.
Zajíc je označován za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe ta čokoládová.
