Také jste možná zaznamenali, že některé dosud málo známé druhy tropického ovoce se stávají být výsadou specializovaných prodejen. Proč tedy nevyzkoušet něco nového? Možná vás překvapí zajímavá chuť i skutečnost, že některé z nich obsahují víc vitamínů než třeba oblíbené pomeranče.
Že jste ten název už slyšeli? Jde opravdu o rostlinu, kterou pěstovaly za okny už naše babičky. Tato liána s nádhernými květy může rodit i plody, v Jižní Americe známé pod názvem maracuja. Nevzhledné, svrasklé bobule fialové barvy jsou vyplněné množstvím semen obalených žlutavou dužninou (arilem), které se po rozkrojení vyjídají lžičkou. Šťáva těchto granulí je silně aromatická, sladkokyselé chuti a velice příjemná. Vynikající je především pro přípravu osvěžujících nápojů. Mučenek se v tropech pěstuje mnoho, některé rodí i plody o hmotnosti až 2 kg.
Zmínka o melounovém stromu jistě utkvěla v paměti nejednoho milovníka dobrodružných románů. Ve skutečnosti však nejde o strom, ale o bylinu. Zmiňovanými melouny jsou pak oválné či hruškovité bobule zelené barvy. Masitá a nasládlá dužnina uvnitř mívá žlutavě zelenou barvu, některé jsou i oranžově červené. Plod je dutý, vyplněný velkým množstvím svrasklých semen obalených rosolovitou, sladkou (jedlou) hmotou. Semena samotná mají nepříjemnou palčivou chuť a snadno klíčí. Zralý plod poznáte tak, že je na omak pružný, ne však měkký. Ovoce pak můžete rozpůlit a lžičkou odstranit semena. Dužninu oloupejte a nakrájejte na plátky či kostičky. Podávejte samotné nebo s masem či sýrem. Výborná je zejména v salátech.
Toto ovoce, ne nepodobné rajčatům, u nás můžete koupit i pod názvem tomel, churma, hurma nebo persimon. Ve skutečnosti jde o plody ebenovníku, známého především pro kvalitní dřevo. Pochází z Číny, odkud se rozšířil do všech subtropických oblastí světa. Plody vskutku vyhlížejí jako oranžová rajčata s velkým čtyřdílným kalichem a krátkou stopkou. Ovšem pozor, ke konzumaci jsou vhodné jen ty důkladně vyzrálé, na omak měkké. Tvrdé plody nechejte uležet při pokojové teplotě, dokud nezměknou a nezesládnou. Plod rozpulte a dužninu vyberte lžičkou. Tvrdé a nezralé mají silně trpkou a svíravou chuť.
Se slovem karambol nemá toto ovoce z tropických oblastí Indie a Malajsie vůbec nic společného. Z Malajsie pochází i její další název - malajská hvězdice. To proto, že příčný řez těchto pěti či šestihranných bobulí skutečně připomíná hvězdu. Dužina žlutavě zelených, jakoby voskových plodů je velice šťavnatá, sladkokyselé chuti a silně osvěžující. Pozor, semena nejsou jedlá! Omyté plody se konzumují čerstvé, neloupou se, pouze se příčně nakrájejí na hvězdovité plátky. Jimi pak můžete ozdobit jakýkoli salát.
Někoho asi překvapí informace, že i kaktusy mohou rodit chutné ovoce. Možná si ale vybavíte vzpomínky na dovolenou ve Středomoří či na Kanárských ostrovech, kde vám v paměti utkvěly statné stromové kaktusy. Tyto kaktusy, původem z Mexika, rodí nažloutlé až šarlatově červené bobule vyplněné oranžovou, lehce sladkou dužninou s velkým množstvím větších tvrdých semen. Plody se konzumují čerstvé - dužninu vyjídáme po rozkrojení lžičkou. Před konzumací je | ovšem nutné setřít z pokožky ostré trichomy; u beztrnných odrůd to již samozřejmě není nutné.
l když by se to mohlo zdát, nemá toto ovoce podivného vzhledu s mangem nic společného. Přesto se považuje za delikatesu. Mangostan je mohutný stálezelený strom, jehož domovem je jihovýchodní Asie. Fialové plody dorůstají velikosti malého pomeranče. Po opatrném rozkrojení tuhé kožovité slupky z nich můžete vyloupnout dužninu uspořádanou do segmentů a připomínající mandarinku. Je bílá a má delikátní navinulou chuť a jemnou, rozplývající se konzistenci. Plody obsahují semena jen zřídka, a pokud ano, rostlinu z nich většinou nevypěstujete .
Tyto malé, mandarínkově oranžové citrusy si u nás již našly spousty příznivců. Jejich zvláštností je, že se konzumují celé. Plody vynikají neobvyklou, silně osvěžující kombinací chutí - měkká slupka je takřka cukrově sladká, dužina zase ostře kyselá. To vše doplňuje příjemně štiplavá příchuť aromatických silic obsažených v kůře. Kumquat pochází z Číny a dnes se pěstuje v mnoha odrůdách po celém světě. Některé okrasné druhy jsou k dostání i v našich květinářstvích. Jejich plody však nejsou jedlé.
Pochází zřejmě z Číny, kde se pěstuje již 3000 let. Odtud pochází i název „čínská jahoda” nebo „čínská švestka”. K nám se dováží z Madagaskaru. Plody stejnojmenného stromu jsou oválné peckovice, připomínající velké tuhé maliny. Mají tenkou, zářivě červeně zbarvenou, bradavičnatě kožovitou slupku, kterou lze snadno sloupnout. Dužnina obalující velké hnědé semeno je bělavá až namodralá, tuhé rosolovité konzistence.l přes poněkud nevábný vzhled je velice štávnatá a vyniká jemnou vůní a sladkou chutí. Liči se konzumuje čerstvé, k dostání je i v podobě kompotu. Semena snadno klíčí a při troše péče si z nich můžete vypěstovat dekorativní stromek.
Další specialita rostoucí na kaktusech z rodu opuncia, původem z horských oblastí Mexika a USA. Tyto plody ovšem vypadají na rozdíl od fíků barbarie jako miniaturní oranžové ananasy. Přesto se konzumují podobně. Silná slupka obaluje bělavě průsvitnou dužninu s obsahem velkého množství drobných černých semen. Její chuť určitě překvapí - je nezvykle štávnatá a lahodně sladká.
Podobnost tohoto ovoce s rajčetem není náhodná. Jde skutečně o plod příbuzného druhu - lilku. Tato vytrvalá tropická bylina se pěstuje v mnoha druzích i odrůdách v Ekvádoru, Chile a Bolívii. Odtud se časem dostala na Kanárské ostrovy a do jižní Evropy. Vejčité plody jsou zbarvené od žluté přes červenou až po temně fialovou podle odrůdy. Dužnina obsahuje mnoho semen, chuť je nakyslá, mírně trpká, delikátní. Málokdo si ji však oblíbí. U nás se pěstuje podobný druh známý jako pepino.
