Kapela Divokej Bill byla založena v roce 1999, kdy její členové dali hlavy dohromady a sestavili asi desetipísňový program, s nímž pak objížděli menší hospody a kluby. Kapela Divokej Bill se začala líbit a díky pohodové náladě a podpoře přátel odehrála patnáct koncertů.
Divokýho Billa si všiml hudební publicista Jarda Špulák a o kapele napsal několik pozitivních článků, což sice povzbudilo, ale sestava dlouho nevydržela a po roce odešli dva členové. Začali se tedy hledat členové noví.
6. června 1998 se na festivalu Rok od rocku v Českém Brodě hraje první koncert Divokého Billa v nové sestavě: Roman Procházka, Štěpán Karbulka, Adam Karlík, Martin Pecka, Honza Veselý a začíná první spolupráce.
První nahrávka Divokého Billa se točila v amatérském studiu a jednalo se o sedm skladeb točených do pásu, které nahrálo sedm muzikantů, z čehož vyplynul i název demosnímku Sedm statečných.
Sound Divokého Billa byl na světě, ale kapele chybělo banjo. Přichází tedy nový člen Honza Bártl. Nadšení kapely bylo povzbuzením pro další nahrávku. Vznikl tedy demosnímek s názvem Osm statečných, na kterém přibyly dvě nové skladby.
Díky tomuto demu, jenž bylo klíčem k přihlášení do tzv.vyhledávacích soutěží pro začínající kapely, Divokej Bill vyhrál naprostou většinu z nich.
Rozjíždějící se kapela podepsala smlouvu na tři alba. První se točilo 25 dní a jeho název je Propustka do pekel. Vyšlo v červu 2000 a největším hitem se stala skladba Plakala. Za zmínku stojí, že se při natáčení klipu Plakala vypily 3 sudy piva (o historii pěnivého moku zde) a většina účinkujících byli neherci, i přesto se klip umístil v hitparádách velmi slušně.
Druhá deska kapely Divokej Bill dostala jméno podle písničky Svatá pravda. Klip byl tentokrát na pomalejší píseň Miláčku, co je ti? a celá jeho realizace vyšla na rekordně málo peněz – stála 5 000 korun, z toho polovina zase za pivo.
Kapela dostala nabídku hrát se Žlutým psem, kde se začala oťukávat na větších pódiích, před více lidmi. Pomalu, ale jistě se z ní stává zkušená parta, hrající na většině prestižních festivalů.
Po dlouhém koncertním turné nastávají v kapele hráčské i názorové neshody. Po dlouhodobé spolupráci odchází bubeník Kiska, a proto Divokej Bill hledá bubeníka nového.
V mezidobí pořádá Divokej Bill velký protestní koncert proti inovaci protidrogového zákona pod názvem Umění proti cenzuře, který byl spojen s vydáním CD nevyhovujících autorů a písní.
Na post bubeníka nastoupil Mára Žežulka. Ten do kapely přinesl zkušenosti z profesionální muziky (hráč na albech Daniela Landy), Divokej Bill ho na oplátku seznámil s punkem.
Pomalu se začíná připravovat třetí deska. Písničky jsou pomalejší a temnější než dříve. Poprvé se začaly objevovat i chemické zvuky z počítačů, což fanoušci přijali v rozpacích a rozdělili se na dva tábory. Jedni změnu uvítali, druzí ji zase odsoudili, a to kapelu paradoxně ještě více stmelilo.
Název desky byl inspirován oblíbenou hláškou z nahrávání, jsem Mezi nima. Asi nejznámější písnička Znamení a s ní spojený videoklip je zamyšlení a varování nad sérií sebevražd mladých lidí. Dalším protestním songem je Bomby na Bagdád.
Deska Mezi nima se stala zlatou a to za 10 000 prodaných kusů. Singlová písnička Znamení otevřela Divokému Billovi dveře do většině rádií.
V roce 2004 nazpíval Divokej Bill další album s názvem Lucerna, jehož velkým hitem je píseň Malování. O dva roky později kapela nazpívala zatím poslední album Divokej Bill, které přináší velký hit Čmelák.
