U moderního nábytku jistě není leštění žádným přiměřeně vhodným způsobem povrchové úpravy. Dnes se oceňuje spíše měkký, mírně matový lesk velmi tenkého nánosu vosku, nebo měkký lesk matování.
Pro mnoho druhů starého nábytku je zase lesklý povrch, čistý jako zrcadlo, typickým znakem určitého slohu. Proto se při pracích na starých kusech nábytku nebo při jejich renovaci nedá postupovat jinak, než obnovit původní lesk staré politury – nebo po přiměřené opravě všech škod vytvořit lesklou ochrannou vrstvu znovu.
Leštění patří v domácí dílně k náročným pracovním postupům. Taková úprava povrchu je obtížná i pro odborníka, natož teprve pro neškoleného laika, který bude mít samozřejmě s vytvořením dokonale vyleštěné plochy ještě větší potíže.
Je to jen otázka cviku, kdy dosáhnete i v domácí dílně dostatečně uspokojivých výsledků. Je důležité, abyste si leštění vyzkoušeli nejdříve v klidu na několika bezcenných odpadových kusech dřeva.
Staré postupy při povrchové úpravě dřeva jsou dnes používány jen zřídka, proto i potřebný materiál se pro tyto účely shání obtížněji. Potřebujete šelakové leštidlo s příslušným ředidlem, k tomu mletou pemzu a takzvaný leštící olej. Uvedené zboží lze koupit v prodejnách materiálu pro domácí dílnu jenom na zvláštní objednávku.
potřebujete příslušný roztok, který získáte v každé prodejně potřeb pro kutily. A podobně jako při matování budete pracovat také s hubkami, které musíte správně sestavit z vaty, staré vlněné ponožky a jemného plátna, trikotu nebo bavlněné látky.
Leštění může dopadnout jen tak dobře, jak dobře je připravena dřevěná plocha. Zrcadlového lesku lze dosáhnout jen na bezvadné dýze nebo na masivním dřevě, které nemá žádné kazy. Leštěná plocha musí vyhovovat i co do barvy dřeva: jestliže byl upravovaný povrch původně namořen, musí být mnohdy vybělen a potom znovu stejnoměrně namořen. Přitom se doporučuje volit spíše světlejší barevný odstín – později během leštění poněkud ztmavne.
Prohlubně mohou být vyrovnány vlhkým hadrem a žehličkou, vyčnívající dřevní vlákna odřezána velmi jemným brusným papírem (zrnitost 180). Přitom se musí pracovat ve směru dřevních vláken, aby se nedělaly na dřevě rýhy.
Dobrého výsledku lze při předběžné přípravě povrchu dosáhnout také škrabkou – tak dobrého, jak dobře je její ostří obtaženo. Škrabka nesmí mít v žádném případě ostří poškozené, aby nebyl opracovaný povrch poškrábán.
Také škrabkou se pracuje jen ve směru dřevních vláken. Kdyby vznikaly při rovnání škrabkou nestejně velké hoblinky, je třeba její čepel obtáhnout na olejovém obtahovacím brousku.
Přebroušenou plochou pečlivě zbavte prachu. Použijte k tomu co nejtvrdší kartáč nebo smetáček, aby se prach dostal i z pórů dřeva. Nestačí setřít prach hadrem, protože přitom se jemná brusná moučka odstraní jen povrchově – v pórech naopak prach zůstává a zhoršuje výsledek leštění.
může mít po přebroušení „bledý” vzhled, tu a tam se mohou vyskytovat malé rýhy. Po napouštění, které následuje, se to velmi rychle změní.
Nyní se dřevo opatří základním nátěrem. Tento „tvrdý základ” zajišťuje rovnoměrnou vsákavost dřeva, v němž se uzavřou buňky, které jsou na jeho povrchu. Přitom se lehce zvýrazní struktura dřeva, která získá trochu intenzivnější barevný odstín a nebude tak vybledlé jako předtím.
pracujte plynulými tahy štětcem ve směru dřevních vláken. Dřevo schne poměrně rychle, rychlým postupem při práci zabráníme tomu, aby byl základní roztok nanesen v příliš velkém množství. Musel by být jinak znovu odstraňován s rizikem, že přitom povrch poškodíte.
Základní nátěr musí po dobu, udanou v návodu k upotřebení, schnout, především ale dobře vytvrdnout. I když se zdá být povrch dřeva již po krátké době suchý, než začnete s další operací, měli byste alespoň dvanáct hodin počkat. Také roztok, který vnikl hlouběji pod povrch dřeva, musí být úplně vytvrzen.
Po prvním nátěru se mohou na povrchu dřeva objevit vyčnívající dřevní vlákna, která je nutno čistě odřezat. Také nebyl-li základní roztok nanesen dostatečně rovnoměrně, odstraní se všechny nově vzniklé nerovnosti lehkým přebroušením jemným brusným papírem (zrnitost 240) nebo ocelovou vlnou.
Také pro tuto operaci platí, že je třeba důkladně odstranit s povrchu brusný prach. Především po broušení ocelovou vlnou je nutno věnovat největší úsilí tomu, aby na ploše nezůstala ani stopa po ocelových částečkách.
Tento pracovní postup je rozhodující pro konečný vzhled leštěného výrobku: otevřené póry, které vznikly při základním nátěru dřeva, musí být – aby vznikla dokonale hladká plocha – zaplněny. K tomu se použije roztok šelaku v poměru 1:1 ve směsi s mletou pemzou.
v dostatečně velké nádobě a připravte si malé hladké prkénko nebo širokou lištu. Nasypte na prkénko trochu mleté pemzy. Vložte zlehka hubku do pemzové moučky a pastovitou směs této moučky s leštícím roztokem nanášejte.
kterou pak roztírejte ve směru, kolmém na směr dřevních vláken. Tím se pemzová moučka zatře do pórů a jemných trhlinek dřeva a nezůstane jen položena na povrchu.
na ploše a všechny póry jsou ucpány. Doporučuje se nepracovat s příliš řídkou pastovitou směsí, protože se pak snáze z pórů zase vydře. Také byste neměli roztírání zbytečně prodlužovat, došlo by ke stejnému nežádoucímu jevu.
Výsledkem dosud vykonané práce je hladká plocha, na níž již nejsou zjevné žádné prohlubně ani jemné trhlinky nebo vrypy.
hubkou bez ředěného roztoku a pemzové moučky. Na mírně lesklých plochách, které přitom vznikají, lze dobře rozeznat případné zbývající prohlubeninky, jež je třeba ještě opravit.
aby se základní nátěr vytvrdil. Začne-li se s další prací příliš brzy, může s při nanášení krycí vrstvy dříve vytvořený povrch narušit.
Když směs s pemzovou moučkou v dřevěném povrchu dostatečně ztvrdla, lehce přebruste plochu buďto jemnou ocelovou vlnou, nebo brusným papírem se zrnitostí 220. Potom ji před nanášením krycího leštícího povlaku dokonale zbavte prachu.
a přetíráte plochu pečlivě „osmičkovými” tahy. Ředidlo mírně rozpustí dříve nanesenou směs leštícího roztoku s mletou pemzou a tím zajistí dobré spojení tohoto podkladu s další vrstvou.
rovněž tahy ve tvaru osmičky – leštícím roztokem, který rozředíte v poměru 1:1. Nechte roztok trochu vsáknout, než hubkou s roztokem – nyní již trochu silnějším nebo skoro neředěným – povrch namočíte a znovu plynulými osmičkovými tahy celou plochu přepracujete.
tak na leštící hubku. Hubka sama pak klouže po ploše lehce, i když se ředidlo dále odpařuje a roztok v hubce je silně koncentrovaný.
Při velmi kvalitním leštění sestává povlak ze tří až čtyř vrstev, ale již při dvou vrstvách lze dosáhnout uspokojivého výsledku, jestliže byly přípravné operace vykonány s patřičnou péčí.
se označuje jako jemné leštění nebo doleštění. Nejdříve opět přetřete plochu samotným ředidlem. Povrchová vrstvička již zaschlého nánosu se přitom lehce rozpustí a lépe se tak spojí s nově nanášeným roztokem.
Pak naneste – podobně jako již dříve – na narušenou vrstvu několik kapek leštícího oleje. Hubka musí být po vypotřebování roztoku úplně suchá. Veďte ji po povrchu dřeva s postupně zmenšovaným tlakem.
Nakonec navlhčete hubku trochou ředidla a leštěte plochu tak dlouho, až je hubka úplně suchá, ale stále ještě lehce klouže – a dřevo má jasný a lesklý povrch. Leštění je tím ukončeno. V ideálním případě se jím vytvoří na povrchu nábytku rovnoměrná, plně kompaktní „pleť”, která dřevo chrání a navíc podstatně zjednodušuje běžné ošetřování nábytku.
