Keltové jsou díky našim mlhavým znalostem o nich opředeni rouškou tajemství a záhadností. Keltové patří mezi válečnický národ středoasijského původu, který několik set let před naším letopočtem expandoval do západní Evropy. Keltové byli vynikajícími válečníky. Keltové však byli především národem řemeslníků a zemědělců, právě v tom byla jejich síla. Keltové neuznávali pojem otroctví.
Keltové byli hluboce nábožensky založení. Náboženství a celková úcta k bohům tvořily pevnou součást každodenního keltského života, ke kterému patřila i magie.nMezi jejich nejdůležitější bohyně patří bohyně války, mateřství, učenosti.
Magie a náboženství pohanských Keltů je jedno z nejzajímavějších a nejtajemnějších, a to hlavně díky tajemným druidům a jejich celkovému sepětí s přírodou.
Keltové se rozdělovali na tři tábory. Válečníci, druidové a kováři. Slovo druid i jeho vznik přináší mnoho otázek. Podle jedněch má druid kořeny v dru-vid, což znamená toho, jenž je velmi znalý. Toto slovo ze starokeltštiny vzniklo z kořene Fryw. Jiný názor na původ slova druid je v podobnosti se slovem duir, což ve starokeltštině znamená dub. Druidové věřili v nesmrtelnost duše a v její nové zrození po smrti. Rituály druidů byly velmi krvelačné.
Ten, kdo se chtěl stát jedním z druidů, se musel vyučit, a to trvalo i několik desítek let. I když se pak dotyčný stal druidem, jeho učení neskončilo a on se vzdělával po celý život. Na učení měli druidové dostatek času, dožívali se totiž nápadně vysokého věku, prý dokonce někdy dvoj až trojnásobného, než bylo v kraji zvykem. Jako v jiných učeních i zde fungoval systém mistr druida versus žák. Druidové si své žáky vybírali bez ohledu na jejich původ, je otázka, podle jakých kritérií, neboť jejich žáky se stávali jak mladí příslušníci aristokracie, tak i chlapci z chudých rodin.
Nejznámějším vzorem druidů se stal legendární Merlin. S největší pravděpodobností jde o historickou postavu a zřejmě také jednoho z posledních známých druidů v Cornwallu. Metoda věštění Merlina byla založena na přechodu mezi tmou a světlem, která může u člověka vyvolat osvícení nebo náhlé prohlédnutí. Věštec nejprve strávil celý den v naprosté tmě a zde meditoval, poté byl přiveden na jasné denní světlo, či velkému ohni, což mu způsobilo ohromný šok, který zasáhl jeho smysl a většinou vedl k náhlé změně vědomí i věšteckým stavům.
Nejznámější schopnost druidů bylo právě věštění, schopnost předvídat budoucnost. Metody věštění druidů byly propracované. Využívali při nich stavy změněného vědomí, do nichž se uměli dostávat nejenom pomocí bylinných směsí či různých vývarů.
Někdy druidové používali k věštění budoucnosti zvláštní metodu, zvanou tarbhfeis, neboli býčí sen. Tato metoda spočívala v tom, že si druid oblékl kůži staženou z posvátného bílého býka a ulehl na lože z jeřabinových větví. Většinou ihned upadl do zvláštního spánku, trochu podobnému transu, v němž prožil velmi živý sen vypovídající o budoucím ději.
Keltské kněžky prý věštily v posvátných hájích, tzv. nemethonech, kde naslouchaly šumění listů.
Druidové učili, že největším zázrakem na světě je život, že povinností lidí je chránit všechny živé tvory. Mezi stěžejními myšlenkami jejich učení bylo poznávání světa kolem sebe, hledání harmonie mezi člověkem a jeho okolím. Druidové nikdy své učení nezapisovali a všechny poznatky předávali svým žákům ústně.
Za země s nepřetržitou či téměř nepřetržitou keltskou tradicí můžeme považovat Irsko, Skotsko, Walles, Bretaň a ostrov Man. Metody magie Keltů se dochovaly ve velmi bohaté lidové tradici i v našich zemích a praktikují se dodnes. Patří sem například známé házení pantofle přes strom, pouštění květinových věnců po řece, krájení jablek a celá řada dalších tzv. pohanských zvyklostí.
