Tento film byl nejen autorskou premiérou pro Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka na stříbrných plátnech, ale vynesl vzhůru i představitele Františka Koudelky. Luděk Sobota snad neměl předtím ani potom příhodnější roli. Do svého opraváře tak mohl přenést roztržitost, těkavost, ale taky schopnost, ze všech nepravděpodobných malérů, které mu přinese kondiciogram, podle něhož se za každých okolností řídí, vykličkovat.
Jeho ztřeštěná situační komika je ideálně doplňována dalšími gagy a slovními hříčkami, které za těch více než třicet let přešly do krve snad každému, kdo tento film aspoň jednou viděl.
Pikantní na tomto filmu je to, že Svěráková role podnikového psychologa Kláska v původním scénáři vůbec není. Dopisovala se až na poslední chvíli. Naštěstí to však nebyla pro Zdeňka Svěráka taková rychlovka, jako námět filmu Vesničko má, středisková. Jeho a Smoljakovo neherectví, které jim bylo tehdy vytýkáno, opět přináší do filmu osvěžující kontrast ve srovnání se zkušenými profesionály. V tomto směru razí trojice zaměstnanců blázince Josef Hlinomaz a František Husák jako zřízení a Václav Lohniský jako jejich den ode dne šílenější nadřízený.
Jáchym je za ta léta především zdrojem nesmrtelných vět. Režisér a spoluscénárista Oldřich Lipský měl na kvalitní filmové komedie jednoduše výtečný nos a každý jeho film obsahuje tolik povinné hlášky, o které se (většinou marně) snaží současné „veselohry”. Zvažte sami, kolikrát jste už použili rčení typu:
