Tanec nám umožňuje dosáhnout řady cílů, jinými prostředky nedostupných. Zkuste například přistoupit v tramvaji k dívce, která se vám líbí, sevřít ji do náruče a šeptat jí do ouška krásné nesmysly! To je možné jen při tanci.
V mnoha případech se pro nás může stát tanec nejen zábavou, ale i společenskou povinností: podnikový večírek, kde se účastníte jako vedoucí pracovník; party pořádaná v rámci obchodních, kulturních či diplomatických styků; sólo pro čestné hosty na plese, a tak podobně.
Je-li naším záměrem nalezení partnerky, pak záleží na tom, zda ji hledáme jen pro dnešní večer (a zítra se vracíme ze služební cesty do kruhu rodiny) nebo na delší, neohraničenou dobu. To první je možné, děje se tak, ale vždy takové seznámení představuje riziko pro jednu či obě strany. Mohu si jít zatančit do baru, který zabral suterén mého hotelu.
Bezproblémový pro mne bude ale jen takový večer, který strávím tancem s partnerkami nemajícími zde svůj protějšek a potom se rozloučím a ulehnu sám, leč pobaven. Nic mi nebrání, došlo-li k vzájemné oblibě, abychom se domluvili na zítra či za týden. A tím vznikají předpoklady, aby nový vztah nabyl charakteru dlouhodobějšího, méně riskantního, psychologicky uspokojivějšího.
Seznamování při tanci skrývá řadu nezanedbatelných výhod: oproti jiným příležitostem je společensky přijatelné, zmenšuje riziko, podporuje komunikaci a umožňuje lépe se poznat. Často se říká, že rozumějí-li si dva lidé při tanci, rozumějí si i v jiných věcech, zejména při milování.
Při výběru z dálky musíme mít na paměti tato kritéria: výška a celková postava – převaha má být na straně partnera; umění tančit – mám-li problémy s rozlišováním končetin, nebudu asi ideálním partnerem pro „královnu večera”; má-li ona svého partnera pak mohu přijít k úrazu, a to nejen společenskému; oblečení – k večerním dlouhým šatům se džíny příliš nehodí a mohli by vás považovat za půlnoční komické číslo.
Trochu jinak žádáme o tanec manželku, snoubenku, milou, jinak cizí, ale věkově i jinak odpovídající disko-dívku, jinak elegantní ženu nejlepších let. Partnerky nám bližší můžeme požádat o tanec méně formálně, například „Nechceš si zatančit?” nebo „Šla bys si se mnou zatancovat?”, mezi dobrými přáteli se snese i slangová formulace typu „Pojď si skočit!” nebo něco podobného. Formálnější způsob je spojen s povstáním či příchodem ke stolu, mírnou úklonou a dorazem „Smím prosit?”
točí hlava nebo má zde velmi žárlivého manžela či milence – nenaléháme. Řekne-li nám, že netančí a za docela malou chvíli ji vidíme odcházet na parket s jiným tanečníkem, není to důvod k propadnutí komplexu méněcennosti. Spíše je to důkaz její nezdvořilosti či nerozvážnosti.
Skočili jsme do vody a musíme plavat. Náhle jsme na parketu a teď začíná největší horor! Musíme tančit, konverzovat, tvářit se příjemně, nemyslet na kuří oka a nadbytečné kilogramy, poslouchat hudbu, vnímat rytmus i pohyby partnerky, najít vhodné téma k hovoru a ožehavým větám se vyhýbat…prostě je toho mnoho!
Držíme se vzpřímeně, souměrně, uvolněně a současně jakoby vytaženě za temeno hlavy vzhůru. Ramena se nám nesměji zvednout. Levá ruka tanečníka a pravá ruka tanečnice jsou ohnuty do mírně tupého až pravého úhlu nahoru, pravá ruka tanečníka je položena na levou lopatku tanečnice, zatímco její ruka volně leží na tanečníkově paži.
Je pochopitelné, že v neformálním prostředí diskotéky nebo nočního klubu se poněkud změní i držení partnerů a stává se – pouze v něčem – rovněž méně formálním. Ruce, jimiž se drží, nemusí být zdviženy nahoru, ale mohou být volně spuštěny podél těla. Při pomalém tanci můžete obejmout oběma rukama dívku okolo lopatek či pasu.
se obvykle partneři nedrží, tančí proti sobě spolu nebo v celé skupině. I zde je ale možné se občas chytit za ruku.
