DB4GT byl senzační už proto, že to byl Aston, ale zbrusu nová lehká Zagatova karoserie z něj navíc udělala také fantasticky výkonný stroj.
Zagatova karoserie připomínala standardní DB4; byla však hladší a na obou koncích zaoblenější kvůli lepší aerodynamice. Světlomety byly z téhož důvodu kryty z plastu. S nezakrytými světlomety byl vyroben jen jeden jediný vůz.
Hmotnost vozu byla v porovnání se standardním BD4 podstatně menší díky kratšímu rozvoru (o 13 cm méně než normální DB4), karoserie z lehkých slitin a skla v postranních a zadních oknech nahrazena perspexem.
Zagatova drátěná kola měla 72 paprsků. Tento počet – vyšší než u obvyklých drátěných kol – byl zapotřebí proto, aby kola vydržela námahu způsobenou větším výkonem a kroutícím momentem zdokonaleného motoru.
Pod kapotou byl spolehlivý šestiválec DB, který firma v 60. letech používala ve všech svých vozech. Pro tyto vozy třídy GT (gran tourismo) byl ovšem modifikován, aby dával tolik síly, kolik se předpokládalo, že bude zapotřebí.
Dalším technickým prvkem, který snižoval hmotnost, bylo vypuštění nárazníků.
Spojení firmy Aston Martin s italským karosářem Zagatem se datovalo od 60. let minulého století a znovu ožilo v 80. letech ve formě nového superautomobilu s odlišným vzhledem.
Někteří nadšenci považovali celohliníkový Zagatův výtvor za příliš obyčejný pro Aston Martin. Skutečně byl oproti předchozím Tafatovým kreacím méně nápadný. Svým vzhledem však tvořil naprostý protiklad ke standardnímu vidlicovému osmiválci, na jehož šasi byl postaven.
Motor byl modifikovaná verze dlouhodobě osvědčeného celoslitinového vidlicového osmiválce Aston Martin. V modelu Zagato dostal větší šasi a výfukové kanály, zdokonalené výfukové potrubí, zdvojené vačkové hřídele v hlavách válců a vyšší kompresní poměr. Písty vyrobil Cosworth a palivo dodávaly čtyři Weberovy karburátory nebo vstřikovací zařízení.
Kabriolety měly zpravidla ploché kryty, poněvadž používaly vstřikování paliva. Kupé byla kvůli karburátorům opatřena vypouklými kryty.
První zcela nový Aston Martin po dvaceti letech byl velký, brutální rváč, nekompromisní, ale luxusní, drahý a velice exkluzivní stroj.
Podvozek Virage byl variací starobylé šasi Aston Martin užívaného už od roku 1967. Pro Virage bylo ovšem odlehčeno a vyztuženo. Vůz byl vlastně poloskořepina s hliníkovými panely karoserie upevněnými na vnitřní ocelovou skořepinu.
Virage používala osvědčený celoslitinový vidlicový osmiválcový motor Aston Martin, který však špičkový americký specialista Reeves Callaway vyladil tak, aby dával větší sílu. Verze Vantage byla později opatřena dvěma mechanicky řízenými turbodmychadly, takže výkon přeplňovaného motoru se ještě zvýšil.
Převodovka byla robustní typ ZF německého původu. Standardní Virage měla pět stupňů pro jízdu vpřed, kdežto silnější Vantage měla převodovku šestistupňovou. K dispozici byla i automatická převodovka, ta však vozu ubírala na sportovním charakteru.
Modely DB6 a DB7 dělí skoro čtvrt století, ale návrat firmy Aston Martin v podobě sportovního vozu si označení DB víc než zaslouží.
Jestliže Aston Martin DB7 vypadá podobně jako Jaguar XK8, pak je to proto, že oba vozy mají společný původ. Obě firmy patří koncernu Ford a DB7 byl původně prototypem Jaguaru. Jaguar XK8 se objevil dva roky po Astonu.
Karoserii navrhl Ian Callum, který pracoval na projektu Jaguar XJ220. DB7 má karoserii z lehkých slitin a kompozitů, aby se snížila hmotnost. A poněvadž jde o Aston Martin, celá karoserie je samozřejmě montovaná ručně.
Srdcem původního DB7 byl slitinový řadový šestiválcový motor se dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců, vyvinutý z pohonné jednotky Jaguar XJ40, ale doplněný turbodmychadlem Baton, které dodávalo Astonu sílu navíc. Model Vantage z roku 1999 pak dostal vidlicový dvanáctiválcový motor.
