Sopky vypadají jako hora, které někdo usekl špičku. Jejich výskyt je nejčastější na hranách litosférických desek, které se pohybují po svrchním zemském plášti. Ten nemá pevnou strukturu a připomíná jakousi velice hutnou tekutinu.
Tyto desky se však mohou různě dotýkat, přičemž může docházet k tomu, že se jedna z nich zvedne, či klesne. V tomto místě může vniknout ta možnost, že se žhavá láva (magma) dostane přes tyto zlomy na povrch. Jejím působením vznikají vulkány neboli sopky. Tímto způsobem vznikla třeba v Japonsku sopka Fudžisan nebo Kilimandžáro.
Jiná varianta, kde můžeme sopku najít, jsou tzv. hotspot, česky horké body. Takového sopky můžeme najít na dně oceánu u Havaje nebo Kanárských ostrovů.
Když dojde k průniku lávy na povrch, vzniká tradiční kráter sopky. V případě, že je vulkán obzvlášť činný, roste výška i šířka kráteru. Tím způsobem se severoamerická sopka Mount McKinley stala nejvyšší horou tohoto světadílu.
Některé sopky však mohou ve svém chrlení ustat. V tom případě magma zatuhne a sopka se tak ucpe. Pokud dojde k opětovnému průniku lávy mezi litosférickými deskami, může se stát i to, že si žhavá masa najde na povrch jiné cesty - prostřednictvím parazitických kráterů.
Stejně jako existují hory méně či více náročnější na výstup, je to stejné i se sopkami. Akorát s tím rozdílem, že u aktivních vulkánů je třeba se dopředu připravit na úprk z kopce, pokud bychom měli tu smůlu, že by se sopka chystala zrovna vybuchnout.
