Ať už máte důvod jakýkoli, máte z čeho vybírat. Trh dnes nabízí velké množství televizních tunerů, které se liší nejen cenou, ale i nabízenými funkcemi nebo kvalitou zpracování.
Mozkem a srdcem každé televizní karty je audio/video dekodér a tuner. Tuner má za úkol demodulovat vysokofrekvenční signál, který je přijímán anténou nebo přiváděn kabelovým rozvodem. Většina výrobců na svých kartách používá osvědčené analogové tunery nejčastěji značek LG a Philips.
Jinou cestou se vydala například společnost MSI, která své karty osazuje tunery plně digitálními. Jejich výhoda oproti analogové variantě je zejména v podstatně menších rozměrech. Co se výsledné kvality obrazu týče, nelze říci, zda jsou výrazně horší či výrazně lepší než analogové.
Kvalita obrazu ale nezávisí jen na kvalitě tuneru, podstatným způsobem ji ovlivňuje i audio/video dekodér. V dobách, kdy se začaly objevovat první televizní karty, měl dnes zmiňovaný audio/video dekodér funkci převodníku A/D a staral se jen o digitalizaci obrazu - převáděl demodulovaný analogový signál z tuneru do digitální podoby, se kterou již počítač pracovat dokáže. Ostatní funkce musely zajišťovat další obvody. Postupem času byly do tohoto čipu dodány další funkce a nyní se stará o vše od digitalizace obrazu, přes dekódování teletextu, až po samotnou komunikaci přes rozhraní PCL.
Audio/video dekodérů je celá řada, přičemž v současnosti se ještě můžete setkat se staršími (nikoli však špatnými) osmibitovými čipy BT848 (BrookTree), které v sobě začaly integrovat podporu teletextu. O něco novější jsou čipy Conexant Fusion 878A a dnes velmi rozšířené Conexant CX23881. Právě poslední zmíněný čip začal používat ne osmi, ale desetibitový převod A/D. Podle specifikací výrobce by to mělo (kromě jiných zlepšení) opět přispět k vyšší kvalitě obrazu.
V praxi však využití desetibitových převodníků A/D podstatné vylepšení nepřináší. Přiváděný signál zpravidla nedosahuje takové kvality, aby zvýšené rozlišení převodníku bylo nějakým výrazným způsobem na kvalitě výsledného obrazu patrné. Aby to i přes tento fakt bylo na kvalitě obrazu poznat, musíte vlastnit grafickou či digitalizační kartu s podporou desetibitových barev.
Velkým soupeřem dekodérů Conexant je Philips se svými devítibitovými čipy SAA713X, které jsou díky obecně lepším vlastnostem (kvalitnější ovladače, údajně lepší obraz, nižší cena) stále oblíbenější. Na většině karet osazených čipy Philips naleznete jejich dvě varianty: SAA7130 a SAA7134. Rozdíl mezi nimi spočívá v absenci většiny funkcí pro zpracování zvuku u typu 7130, přičemž podstatná je asi nemožnost stereofonního dekódování. Jinými slovy, stereofonní zvuk u televizního příjmu vám nabídnou až dekodéry SAA7134.
Pro úplnost musíme dodat, že i když má dekodér podporu stereofonního dekódování, nutně to nemusí znamenat, že vám bude televize stereofonně hrát.
O tom, jestli bude mít tuner stereofonní dekódování rozhodne až výrobce, který má díky tomu možnost nabídnout takřka stejné karty ve více cenových relacích. Výroba různých čipů by se mu finančně nevyplatila.
Další, a dnes velmi častou variantou, je kombinovaný televizní a rozhlasový tuner. Díky němu se vám nestane, že nebudete mít co poslouchat, když sbírka písniček v MP3 přestane stačit. Cenový rozdíl oproti televizní kartě není příliš velký. Větší kvalitativní rozdíly u FM tunerů různých výrobců ale nehledejte.
Příznivci televizních karet jsou v neposlední řadě i amatérští filmaři, kteří si své nahrávky přes televizní kartu digitalizují, v počítači nastříhají či jinak upraví, následně převedou do příslušného formátu, vypálí například na CD či DVD a výsledkem v podobě dokumentu z dovolené obtěžují své přátele. Pro podobné účely jsou prakticky všechny televizní karty vybaveny kompozitním (cinch) a S-Video (mini-DIN) vstupem.
Existují samozřejmě i obyčejné a relativně levné digitalizační karty, které těmito vstupy disponují také, ale digitalizovat signál je to jediné, co umějí. Ušetřených peněz byste později mohli litovat, až po tuneru náhle zatoužíte. Na druhou stranu existují i karty, které kromě tuneru a klasických videovstupů obsahují třeba i rozhraní FireWire. Zářným příkladem je Leadtek WinFast DV2000, který disponuje hned třemi porty.
Pozornosti filmařů amatérů by rozhodně neměla uniknout podpora formátů pro zachytávání videa. V nabídce jsou formáty od AVI a MPEG-1 až po MPEG-1/2/4 včetně WMV a nechybí ani možnost výběru vlastního externího kodeku. Zde platí, že co nezvládá software dodaný, zvládne software dodatečný. Ostatně použití dalších programů se většinou stejně nevyhnete. Je jen málo případů, kdy software dodaný výrobcem vyhovuje všem podmínkám případných uživatelů.
Pokud budete využívat záznam videa velmi často, je možná nasnadě uvažovat o tuneru s hardwarovou podporou komprese MPEG-2. Ta citelně uleví zatížení procesoru. Tuto podporu můžete najít např. u některých modelů Prolink nebo Hauppage. Je však nutné počítat s vyšší finanční náročností.
Co by to ale bylo za náhražky televize, kdyby ke kartám nebyly dodávány dálkové ovladače. Prakticky všechny dnešní televizní karty jsou jimi vybaveny. Některé jsou malé, tenké a hůře ovladatelné, jiné zase robustnější, leč pohodlnější. Jeden z nejkvalitnějších ovladačů je dodáván k televizní kartě ASUS TV/FM 7134, který dokáže bez problémů zastat i myš. Můžete jej pak využít nejen na ovládání tuneru, ale třeba i k ovládání přehrávání videa z vedlejší místnosti. Lenosti se přece meze nekladou.
Na trhu můžete najít i televizní tunery v externích provedeních, a to hned na několik způsobů. Prvním typem jsou tunery, které se místo do slotu PCI připojují do konektoru USB. Jejich výhodou je v první řadě mobilita. Instalace takového zařízení také nepředstavuje závažnější problém, stačí mít po ruce instalační CD a tuner připojit k portu USB.
Druhou možností je připojení přímo ke kabelu monitoru, což nabízí Grandtec Grand TeleViewer Pro. Zde již ale ztrácíte možnost zachytávání videa. Naopak výhodou je, že ke sledování televize stačí mít zapnutý pouze monitor a tuner.
Někteří výrobci základních desek zašli dokonce už i tak daleko, že společně se základní deskou dodávají i vlastní televizní tuner. Mezi takové výrobce se řadí např. Asus se svojí deskou P5LD2 Deluxe WiFi-TV.
Posledním druhem televizních karet jsou jejich kombinace s kartami grafickými. Při úrovni dnešních karet je vhodnější říci spíše grafické karty s televizním tunerem. Zde již nabídka oproti dobám dřívějším tak rozsáhlá není. Grafické karty patří mezi nejčastěji obnovovaný hardware počítače, alespoň u hráčů. Zásadní nevýhoda je tedy jasná - pokud grafická karta s tunerem přestane stačit vašim požadavkům, musí být vyměněna, a kvalitní tuner, který by vám mohl sloužit ještě mnoho let, na tom nic nezmění.
Tyto kombinace nabízí například MSI se svým FX5200 VT128 Personal Cinema, ale hlavně karty Sapphire, Hercules a Exca-ibur, které jsou postaveny na grafických čipech ATI. Firma ATI již delší dobu vyrábí vlastní dvanáctibitové dekodéry, které s kvalitními tunery Philips představují skutečný televizní vrchol. Pokud se pro takový model rozhodnete, tak s kartami postavenými na čipech ATI rozhodně nešlápnete vedle. Nejvýkonnějším zástupcem tohoto typu je Sapphire Radeon 9800Pro All-in-Wonder, který nabízí vysoký výkon při hraní her zkombinovaný s maximální multimedialitou.
Při výběru televizní karty je třeba vědět předem, k jakému účelu bude sloužit. Problémy mohou někdy nastat například s citlivostí nebo rušením při příjmu. Zde je nejlepší doporučení jediné: nebojte se a zeptejte se svých známých, kteří televizní karty mají, sledujte diskusní fóra s touto tématikou, čtěte recenze a v nejlepším případě si vyvolenou kartu před nákupem vyzkoušejte přímo v podmínkách, ve kterých by měla sloužit. Můžete tak předejít komplikacím, na které byste přišli až po zakoupení televizní karty.
