Dnes už nelze přesně zjistit, kdy poprvé někoho napadlo destilovat alkohol. I když se dá s úspěchem předpokládát, že tyto dovednosti zvládaly už dřívější generace, první zmínka o skotských výrobcích se datuje do roku 1494, kdy si takto přilepšovalo jisté mnišské společenství. To si svůj recept na jakousi kašovitou hmotu podobnou pivu prý přivezlo odněkud z Dálného východu. Svůj název získala whisky od pojmenování živá voda, který se taky velice často užívá pro tento zlatavý nápoj. Ve staroskotském jazyku (gaelštině) totiž toto spojení zní - Uisge Beatha. To se během let nejdříve smrsklo na název "usky", z něhož už byl jen krůček ke konečnému označení whisky.
Pro výrobu pravé skotské whisky neexistuje jiná surovina než ječmen. Ten se po namočení nechá vyklíčit na podlaze sladovny. Důležité je předejít jeho zapaření pravidelným obracením a taky ho nenechat klíčit déle než týden. Poté se ječmen usuší v peci, čímž se zabrání jeho dalšímu klíčení. V tomto bodě taky budoucí whisky dostává svou charakteristickou chuť neboť pece se zpravidla vytápějí rašelinou. Neméně má na chuť pravé skotské whisky vliv i voda, která se smíchavá s již pomletým ječmenem. Podle toho, kde pramen vzniká a kude posléze protéká, může mít whisky několik různých příchutí.
Tekutina, která vznika po přidání vody a kvasinek se poté dvakrát destiluje a všechno se měří téměř na lékarnických vahách. Do uzamčené nádrže, od níž má klíče pouze výběrčí daní nebo pracovník celní správy, se tak dostane pouze nejčistší destilát (kolem 70% alkoholu). Poté se začne whisky stáčet do sudů. Ty jsou v každém případě již použité a nemusela v nich být původně jen whisky. V nich nápoj dozrává několik let a její stáří je určováno podle délky uložení v sudu, protože po následném stočení do láhví už whisky nedozrává. Koupíte-li si tedy osmiletou whisky, tím, že ji necháte uzamčenou v baru nebo zakopanou na zahradě, s jejím stářím a kvalitou už nic neuděláte.
