Kmín jako koření výrazné chuti a vůně používali už ve starověku. Důkazy o jeho hojném používání najdeme i ve středověku a antice, kde měl vedle své funkce přísady do jídel také funkci magickou, kdy sloužil k odhánění zlých duchů. Dnes se kmín pěstuje hlavně v Holandsku, Německu a Polsku a v ostatních částech východní Evropy.
Jako koření se používají sušené rozpadlé plody, které mají výrazné aroma a chuť.
Kmín sklízíme v létě, kdy se zralé plody rozpadají do hnědých sušených kmínků prohnutého tvaru. Plody se po sběru ještě krátce dosuší.
Kmín má v kuchyni nezastupitelnou roli. Jako přísada se používá jak do slaných, tak do sladkých jídel. Svou nezastupitelnou roli má v pečivu, kdy dodává svou přítomností jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Kmín se také používá při přípravě masitých jídel, do polévek, salátů, vařených brambor, do zeleniny.
Podle místa původu rozlišujeme několik odrůd, které se nepatrně liší svou chutí a způsobem použití. V arabských zemích se používá do kořeněných jídel kmín černý a kmín římský celý, který je ostřejší a více hořký. U nás se pěstuje kmín kořenný – dvouletá rostlina, která může růst i planě.
Kmín se používá v kuchyni celý, drcený i mletý. Kmín účinně bojuje při zažívacích obtížích, kdy jídla okořeněná kmínem zlepšují trávení, bojují proti plynatosti a zmírňují křeče. Kojícím ženám podporuje kmín tvorbu mateřského mléka a v neposlední řadě působí kmín i jako prostředek proti kašli.
