Už mnohem déle než 2500 let je lékořice používána v lékařství jak v západní Evropě, tak na Dálném východě. Číňané ji nazývají „praotec bylin” a užívají ji v mnoha receptech, aby pomohli vyvážit ostatní ingredience. Užívá se také na ochucení léků. Název rostliny je složen z řeckých slov „glykys” (sladký) a „rhiza” (kořen), čemuž odpovídá i lidový název „sladké dřevo”.
Lékořici lysé se převážně říká sladké dřevo.
Lékořice obsahuje saponiny (5 - 15 %) , flavonoidy , oxykumariny, látky typu estrogenních steroidních hormonů , hořčiny a také sacharidy.
V České republice můžete lékořicí najít například na jižní Moravě. Původně pochází lékořice ze Středomoří. V našich zemích se začala pěstovat až v 16. století. Kořeny lékořice lysé se sbírají na podzim. Sušení probíhá při teplotě kolem 30° C.
Lékořice je uklidňujícím lékem na zažívání, vhodná jak při žaludečních vředech, tak i při průjmech. Zmírňuje zánět a pomáhá podporovat a obnovovat trávicí proces. Usnadňuje vykašlávání, proto je vhodná na úporné kašle např. při bronchitidě či astmatu. Bylina podporuje tvorbu mnohých hormonů, jako je hydrokortizon, a tak působí protizánětlivě.
