Majoránka zahradní ( Majorana hortensis ) byla považována už starými Řeky, Římany a Egypťany za léčivou rostlinu . Z majoránky se také připravoval nápoj lásky. V dnešní době se majoránka používá v kuchyni jako koření.
Nať s majoránky sbíráme těsně před rozkvětem (červenec – srpen). Poté sušíme ve stínu. Při umělém sušení nemá teplota překročit 40 °C.
Majoránka obsahuje třísloviny, hořčiny a silici.
Majoránka je mírné sedativum a diuretikum, používá se při nervové slabosti, nachlazení, při špatném trávení, nadýmání, průjmu a střevní kolice. Urychluje trávení tím, že zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, uklidňuje zažívaní, podporuje tvorbu žluči. Ve formě mastí majoránku používáme na špatně se hojící rány.
2 lžičky suché drcené natě přelijeme ¼ l vroucí vody a necháme 15 minut stát. Pijeme 1 šálek denně proti nadýmání, žaludečním křečím, pro uklidnění, při migréně a bolestech hlavy.
Obvykle ji zařazujeme do druhé trati. Nesnáší přímé organické hnojení. Vysévá se buď po špetkách do volné půdy na dobře zpracovaný záhon, nebo se vysazují předpěstované sazenice ve sponu 20 x 15 cm po 15. květnu, 2 - 3 rostliny do hnízda. Je choulostivá na pozdní jarní mrazíky. Semena vyséváme jen velmi mělce, opatrně zasypeme zeminou a půdu udržujeme dostatečně vlhkou. Nať sklízíme na počátku kvetení.
Asi 30 g rozdrcené sušené nati majoránky naložíme do 1/2 l kvalitního oleje a necháme ve tmě stát asi 14 dní, potom olej majoránky slijeme a přecedíme. Olejem mažeme namožené údy, záda a při bolestech hlavy čelo.
V dobře uzavřených nádobách vydrží sušené koření majoránky bez ztráty kvality mnoho měsíců. Skladujeme jeden rok v dobře uzavřené nádobě. Nať majoránky s nerozvinutými poupaty sbíráme přibližně 3x za sezónu.
