Včelanka, melisa, marulka, lemonika, to všechno jsou další pojmenování pro meduňku lékařskou. Vysoce medonosná rostlina, vysazována jako léčivá.
Rostlina meduňky je 0,5 až 1 metr vysoká, kvete od června do srpna. Meduňka patří do čeledi hluchavkovitých. Sbírá se celá nať před rozkvětem, nejlépe za slunného počasí.
Správně usušená si uchovává původní barvu i typickou vůni citrónu. Pokud sbíráte květy, musí mít meduňka i po usušení svou přirozenou barvu. Meduňka obsahuje především silice, flavonoidy, třísloviny a hořčiny.
V lidovém lékařství je meduňka využívána od nepaměti. Lidem přinášela spánek, uklidnění a také mládí a duševní svěžest.
Tato bylina slabě vonící po citrónech dnes roste ve větším množství už jen ve venkovských zahrádkách. Dnes je meduňka pěstována průmyslově.
Nejvíce známá je jako sedativum, večerní šálek meduňkového čaje zaručeně zajistí dobrý spánek a prý i hezké sny. Pomáhá také při nadýmání, nechutenství, bolestivé menstruaci, vysokém krevním tlaku a migréně. Meduňka nemá vedlejší účinky, takže je možno ji užívat dlouhodobě.
Meduňku nejvíce proslavili karmelitáni. Na počátku 17. století začali vyrábět tzv. Karmelitské kapky (vinný destilát nebo líh s výtažkem z meduňky). Pod různými názvy ji můžete zakoupit v lékárnách i dnes.
