Ostropestřec je prastará léčivá rostlina, která se těšila zvláštní pozornosti zejména v 16. století. Později se na ostropestřec mariánský trochu zapomnělo a teprve v poslední době je mu opět věnována velká pozornost. V antice byl známý pod názvem "silybon".
Ostropestřci mariánskému se také říká bejlí panny Marie, bodlák ostrý, bodlák pestrý, kardus Marie, kotlačka, ostropes, podstřel, volče.
V léčitelství se používají jeho semena, která jsou zdrojem silymarinu. Sbírají se krátce před úplným dozráním koncem léta (červenec – srpen) . Sušíme na slunci nebo při umělé teplotě do 35°C.
Ostropestřec obsahuje silymarin (směs flavolignanů) s převahou silybinu A a silybinu B, flavonoidy, mastný olej, tuky, bílkoviny, hořčiny a biogenní aminy.
Ostropestřec mariánský má ochrannou funkci jaterní tkáně při různé zátěži, zvyšuje vylučování žluči do střev. Plody ostropestřce (dnes již spíše léčivé přípravky obsahující jejich obsahové látky) jsou doporučovány při poruchách trávení, při poškození jaterní tkáně jedovatými látkami, jako podpůrná léčba chronických jaterních onemocnění a jaterní ciróze (ztvrdnutí tkáně zmnožením vaziva). Účelné je použití ostropestřce při žlučníkových potížích a nechutenství.
