Šafrán a jeho historie
Šafrán pochází ze západní Asie a v minulosti byl jedním z nejdražších koření. Používal se jako léčivo, barvivo i voňavka. Velmi brzy se rozšířil do celého světa, zvláště velký zájem o něj měli faraónové. Řekové mu říkali krokos a pro ně byl rostlinou číslo jedna. Jeho jméno je odvozeno z japonského za fran – být žlutý. Šafrán totiž barví žlutě.
Šafrán a jeho použití
Šafrán výrazně voní a má kořeněně nahořklou chuť. Dá se použít do jakéhokoliv jídla, jehož chuť chcete zvýraznit. Tato bylinka podporuje trávení, ve velkých dávkách však může vyvolat bolesti hlavy nebo překrvení orgánů. Občasně užívaný ve špetce však neuškodí, ba naopak.
Šafrán
Šafrán setý
Říše
rostliny (Plantae)
Podříše
vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení
krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída
jednoděložné (Liliopsida)
Řád
kosatcotvaré (Iridales)
Čeleď
kosatcovité (Iridaceae)
Rod
šafrán (Crocus)
Druh
šafrán setý (C. sativus)
Binomické jméno šafránu
Crocus sativus
L.
Šafrán setý (Crocus sativus) z čeledi kosatcovité, je hlíznatá, velmi stará kulturní rostlina, pěstovaná pro blizny svých květů, které jsou vysoce ceněným kořením.
Šafrán setý je blízkým příbuzným okrasných krokusů. Pochází ze západní Asie. Na podzim kvete fialovým květem, v každém květu jsou tři nitkovité, 2-3 cm dlouhé purpurově hnědé blizny, které se sklízejí ručně, odštípnutím. Neexistuje žádný stroj, který by jakkoliv ulehčil sběr blizen, a tento fakt, společně s malým množstvím takto získaného koření (přes 100 000 blizen váží jen asi 1000 g), je důvodem vysoké ceny šafránu.
Nejvíce se pěstuje ve Španělsku, v jižní Francii, v severní Africe, v Orientě a v Latinské Americe. Podporuje zažívání, vyšší dávky vyvolávají překrvení vnitřních orgánů, bolesti hlavy. Užívá se ve španělské, latinskoamerické, francouzské a orientální kuchyni. Ochucuje a barví pokrmy.
