Původ barborky - Barbarea vulgaris
Barborka obecná je původní evropský druh (ve víceletých pícninách povazovaný za obtížný plevel). Je rozšířena i v Turecku a na Kavkaze, zasahuje do Severní Ameriky a zavlečena byla do Austrálie. Tato bylina je věnovaná svaté Barboře, patronce horníků a kameníků.
Znaky bylinky barborka
Vytrvalá (někdy jen dvouletá) bylina, vytvářející v prvním roce života pouze listy a vykvétající teprve následujícího jara žlutými květy. Bývá 30-60 cm vysoká. Listy obsahují hojně vitaminu C a chutnají ostře kořenitě, podobně jako listy potočnice nebo řeřichy.
Odrůdy barborky obecné
Pestrolistá odrůda „Variegata” se hodí do polostinných zahradních partií. Kvete žlutě a množí se samovýsevem.
Barborka - stanoviště
Barborce obecné se nejlépe daří v polostínu na vlhkých, hlinitých půdách.
Pěstování barborky
Vysévá se na jaře a na podzim. Kde se tato nenáročná bylina jednou usadí, bude se nadále množit samovýsevem.
Sklizeň barborky
Čerstvé listy se mohou sklízet nepřetržitě až do zimy a zajistí dostatek vitaminu C i v tmavším ročním období.
Barborka a použití v kuchyni
Barborka je i v zimě k dispozici jako kořenící a na vitaminy bohatá salátová rostlina. Pokrmům z ryb dodá ostře kořennou příchuť. Moudří lidé si ji zajistí pro roční období chudé na vitaminy: některé byliny lze totiž sklízet i v zimě nebo zůstávají i pod sněhem zelené. K nim patří vedle barborky také lžičník, petržel, bedrník, batolka prorostlá a šťovík rozvětvený. Smrkové chvojí většinou postačí jako zimní kryt.
Léčivé účinky barborky obecné
Barborka upravuje chuť k jídlu, čistí krev a je močopudná. Listy se dříve používaly jako náplasti.
Čerpáno z knihy Lexikon bylinek - Andrea Rausch.
