Miříkovité (Apiaceaé)
Kerblík třebule pochází původně ze západní části Asie a z Kavkazu. Záhy pronikl do Středozemí a odtamtud si již ve středověku našel cestu i do severnějších zeměpisných šířek. Vedle toho, že jeho listy sloužily jako aromatické koření, byl od nejstarších dob oblíben jako prostředek čistící krev.
Jednoletá, rozvětvená bylina, až 60 cm vysoká. Měkké listy jsou vícenásobně lichozpeřené, a pokud přehlédnete jeho sladkou, anýzovou vůni, snadno jej můžete zaměnit s petrželí nebo mrkví. Obsahuje éterický olej isoanethol, který má těsně před rozkvětem vyšší koncentraci. Bělavé okolíky se objevují - podle doby výsevu - až do vrcholného léta.
Jsou známy hladkolisté a kadeřavé odrůdy kerblíku třebule.
Kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) se v kuchyni neužívá. Poskytuje ovšem přírodní žluté barvivo.
Kerblík třebule roste nejlépe v polostínu, v kypré, vlhké půdě. Je nenáročný, stačí mu jen málo živin, ale za sucha začíná dříve kvést, což je na úkor chuti.
Protože kerblík třebule snáší chladno, je možné jej vysévat volně na záhon již od března, nejlépe do řádek na vzdálenost 10-15 cm. Doporučuje se opakovaný vysev v rozmezí 14 dnů, protože roste rychle a kvete záhy. Vysejete-li jej mezi saláty, bude svou vůní odpuzovat plže a mšice. Pokud necháte některé rostliny odkvést, můžete si sami zajistit semena pro příští rok.
na okenním parapetu, bude vydatným zdrojem vitaminu C. Klíčeni trvá asi 2 týdny, tedy o něco déle než u řeřichy.
Čerstvé mladé listy chutnají nejlépe. Sklízet se mohou již po několika týdnech od výsevu, ale bezpodmínečně před rozkvětem. Při zmrazování zůstává aroma zachováno, sušením a dlouhým vařením se ničí.
Kerblík třebule je nepřehlédnutelnou součástí jarních a bylinkových polévek, takže se mu někde dokonce říkávalo „polévková bylinka”. Patří do známé frankfurtské zelené omáčky, chutná k rybě a k vaječným pokrmům stejně jako k zelenině, rajčatům nebo k sýru. Přidávejte jej ale vždy teprve na konci vaření, aby aroma nevyprchalo.
Éterický olej a hořčiny povzbuzují činnost ledvin a zažívání. Jsou ideálním pomocníkem při jarních očistných kúrách. Kromě toho kerblík obsahuje velmi mnoho vitaminu C.
Kerblík třebule patří k typickým bylinkám selských zahrádek. Protože je značně nenáročný a dobře se mu daří také v květináči, náleží i dnes mezi kořenící a voňavé rostliny v každé sebemenší bylinkové sbírce.
Hladkolisté odrůdy kerblíku jsou snadno zaměnitelné s jedovatým bolehlavem plamatým. Ten ovšem voní nepříjemně. Planý kerblík lesní je na rozdíl od nevinného kerblíku třebule mírně jedovatý a může vyvolávat kožní podráždění.
