Smrky mají kuželovitou až kuželovitě válcovou korunu. Narozdíl od jedlí mají smrkové větvičky hustší řadu jehliček. Také mají pružnější, mírně prohnuté a převislé větve se špičatě zakončeným vrcholem. Kůra je červeno hnědá a odlupuje se po malých šupinkách. Květenství smrků jsou šišticovitá.
vyrůstají v paždích jehlic na loňských větévkách smrků, načervenalé samičí vyrůstají na konci letorostů v horních patrech koruny. Původně šištice rostou směrem nahoru, ale ještě před opylením se mění na převislé. Šišky smrků jsou nerozpadavé, podlouhlé. Smrk ztepilý má dobře zpracovatelné dřevo, používá se pro výrobu nábytku a smyčcových nástrojů.
Picea
Smrk dává přednost vlhkým, hlinitým půdám. Na živiny ani teplotu není náročný, jako mělce kořenující strom ale špatně snáší sucho. Je citlivý na znečištěné ovzduší (zejména oxidem siřičitým). Přirozeným stanovištěm smrku ztepilého jsou zejména horské lesy a rašeliniště.
