Chodíte rádi na houby? Znáte všechny jedovaté houby, které se v lesích vyskytují? Jedovaté houby vám mohou způsobit velmi závažné žaludeční potíže. Konzumace prudce jedovatých hub může způsobit i smrt.
Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) je jednou z velmi nebezpečně jedovatých hub, otravy jí způsobené končí velmi často i smrtí. Naštěstí je poměrně vzácná, jen to zachraňuje mnoho nezkušených houbařů. Roste přibližně od června do října pod listnatými stromy, obvykle na teplejších místech. Klobouk o průměru asi 5 - 15 cm je v mládí silně podvinutý, později hrbatě klenutý. Povrch je hladký, lehce namodralé barvy, opravdu připomínající olovo. Jde o houbu lupenitou.
Závojenka jarní nazývaná též závojenka raná, zvonkovka jarní nebo červenolupen jarní (Entoloma vernum) je prudce jedovatá houba z čeledi závojenkovitých. Klobouk závojenky jarní má průměr 3 - 6 cm. Tvar klobouku je nejprve kuželovitý až zvoncovitý, poté nízce vyklenutý, uprostřed vyhrblý, na okraji podvinutý. Klobouk je křehký, tence masitý, za vlhka tmavě hnědý až černohnědý, za sucha bledě šedohnědý a hedvábitě lesklý. Roste v dubnu až červnu v trávě na výslunných lesních okrajích, stráních a travnatých lesních světlinách téměř po celé Evropě. Upřednostňuje smrky, borovice a jalovec. Roste však i mimo les na loukách a pastvinách.
Strmělka vosková (Clitocybe cerussata) je další z našich jedovatých hub. Roste jak v jehličnatých tak i listnatých lesích, a to v době od srpna do října. Často roste ve formě kruhů nebo pásů hub. Plochý klobouk s malým výčnělkem uprostřed je čistě bílý a lesklý, později tvar přechází v mírně nálevkovitý. Jde o houbu lupenitou, má odspodu na klobouku bílé lupeny. Zaměnitelnost za jedlé houby je prakticky nulová.
Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) je houbou naštěstí poměrně vzácnou, je totiž vzhledově zaměnitelná za bedly případně za žampiony, a přitom je poměrně značně jedovatá. Klobouk je ploše vyklenutý, zcela bílý, jen občas žlutohnědý na vrcholku. Jde o houbu lupenitou. Roste vzácně na kyselých půdách v jehličnatých lesích, a to v období od srpna do září.
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky. Nejenže je prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasaženy důležité orgány (zejména játra). Klobouk je bíložlutý, žlutozelený až zelenohnědý, zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený. Třeň, dužnina i lupeny jsou bělavé (u žampionu jsou lupeny světle až tmavě hnědé!!).
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) roste v červenci až říjnu v listnatých i jehličnatých lesích, častěji v teplejších oblastech. Muchomůrka tygrovaná je jedovatější než muchomůrka červená a otrava může býti i smrtelná.
Muchomůrka citrónová (Amanita citrina) roste hojně v červenci až listopadu v lesích všech typů. Roste dosti hojně ve skupinách nebo jednotlivě, upřednostňuje kyselé půdy. Klobouk muchomůrky citrónové má v průměru 3 - 10 cm, v mládí má polokulovitý tvar, pak sklenutý až plochý. Klobouk je zbarven citrónově až nazelenale žlutě, nepravidelně pokrytý bělavými nebo žlutohnědými bradavkami, na okraji nerýhovaný, po deštích hladký a lesklý. Je to mírně jedovatý druh muchomůrky.
Helmovka zoubkatá (Mycenapelianthina) je jednou z našich mírně jedovatých hub. Roste v listnatých lesích v tlejícím listí v období od května do září. Klobouk má 2 – 5 cm, zvoncovitý, později rozložený jen do mírného hrbolku, zvlněný a zprohýbaný. Barva klobouku je hnědofialová. Lupeny jsou středně vysoké, s vroubkovaným, purpurovým okrajem, zbytek lupenů je šedavý.
Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) je houbou rostoucí na podzim v listnatých lesích popřípadě parcích. Plodnice je kulovitá případně zploštělého tvaru, asi 2 - 7 cm v průměru. Barva hnědá či hnědožlutá, povrch pokryt šupinkami nepravidelného tvaru. Na pohled je docela podobný jedlé pýchavce, ta je však světlejší (skoro bílá). Vnitřek je zprvu bílý a tuhý, při dozrávání se mění v černý prach výtrusů. Jde o houbu mírně jedovatou, mladé plodnice se dají ve velmi omezené míře používat jako koření.
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) je nejedlá houba z čeledi hřibovitých. Jde o velmi krásnou hřibovitou houbu s odporně hořkou chutí. Záměna je možná za jedlý hřib dubový a nebo hřib smrkový. Klobouk má v průměru 6 - 12 cm, někdy je i větší. Je masitý a vyklenutý. Zbarven je světle kožově hnědě. Povrch je sametový, hladký, pomačkáním černá. Roste velmi hojně v červnu až září ve všech lesích, zvláště jehličnatých na kyselém podkladu především ve vyšších polohách. Někdy roste i ze ztrouchnivělých pařezů.
Hřib satan (Boletus satanas) roste v červenci až září, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod habry, buky a duby. Upřednostňuje vápencový podklad. Hřib satan má vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý, v mládí jemně plstnatý až 30 cm velký klobouk, barvy bělavě krémové, stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i narůžovělý. Je jedovatý hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně zpracován. Způsobuje silné žaludeční a střevní potíže. Nelze doporučit ke sběru i když dobře tepelně zpracovaný je neškodný.
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub. Ve starých houbařských atlasech se uvádí jako jedlý, ve skutečnosti je však smrtelně jedovatý. Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm, je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný. Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července do října. V České republice se vyskytuje poměrně řídce, častější výskyt je v severnějších oblastech Evropy.
Vláknice Patouillardova (Inocybe erubescens) je smrtelně jedovatá houba z čeledi pavučincovitých. Je nebezpečná hlavně tím, že její mladé plodnice jsou čistě bílé a mohou být zaměněny za bílé, jedlé druhy hub. Klobouk má v průměru 3 - 8 cm, v mládí je polokulovitý až zvoncovitý, později až plochý se zřetelným nízkým hrbolkem na středu. Klobouk je zbarven v mládi čistě bíle, později krémově. Stářím a pomačkáním červená až hnědne. Staré houby jsou často rozpraskané.
Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) roste v červnu až listopadu velmi hojně ve všech typech lesů, také i v zahradách, sadech, parcích, stromořadích i dokonce mezi domy. Upřednostňuje nevápenatou půdu. Plodnice čechratky podvinuté mají 2 - 15 cm v průměru. V mládí mají klenutý, později rozložený až nálevkovitě promáčklý tvar s podvinutým okrajem. Povrch je matný, plstnatý, nejdéle na podvinutém okraji. Později olysávající a za vlhka je naslizlý. Barvu má okrově hnědou s olivovým nádechem. Ve stáří je až rezavě hnědý.
Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) roste v březnu až květnu (nejvíce v dubnu) v jehličnatých lesích, zejména pod borovicemi, na písčitých půdách, často ve skupinách. Objevuje se i na spáleništích a na místech, kde je trouchnivějící dřevo. Je to jedovatá houba. Klobouk je široký 2 -8 cm, nepravidelně kulovitý nebo elipsoidní, různě členěný, na povrchu mozkovitě zprohýbaný, kaštanově až tmavě hnědý. Okraj klobouku je volný.
Holubinka vrhavka (Russula emetica) je jedovatá houba z čeledi holubinkovitých. Roste velmi hojně v červenci až říjnu, ve stinných lesích všech druhů, hlavně v jehličnatých lesích, v mokřinách a v mechu. Klobouk má v průměru 4 - 10 cm, je zprvu polokulovitý, pak vyklenutý až plochý, vmáčklý. Barva je podobná vlčímu máku, stářím vybledává. Povrch je lysý, mastně lesklý.
Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) je jedovatá dřevokazná houba z čeledi límcovkovitých. Roste v březnu až prosinci v trsech na pařezech listnáčů, méně častěji jehličnanů. Klobouk má 2 - 6 cm v průměru barvy živě sírožluté, na středu tmavší. V mládí je klobouk zvoncovitý, pak nízce sklenutý až plochý, tenký. Povrch je lysý, hladký, na okraji se zbytky pavučinovitého závoje, které brzy mizí.
