Příznaky otravy houbami
- dušnost, srdeční potíže
- bězvědomí (u těžkých otrav)
- slabost, únava, apatie
- pocit dezorientace, halucinace
- svalové záškuby, křeče
- nevolnost, nucení na zvracení
- závratě a poruchy vidění
- zrychlení nebo zpomalení pulzu
- výrazný vzestup nebo pokles teploty
- pocit tíhy v končetinách
Stačí zaměnit neškodnou houbu za jedovatou a otrava na sebe nenechá dlouho čekat.
Ohrožené jsou nejen příležitostní houbaři, kteří se tolik v houbách
nevyznají, ale také zvědavé děti, zvyklé strkat vše neznámé do úst.
Rostlinné jedy ohrožují lidský život už v nepatrném množství.
Léčba otravy houbami
Pokud je to možné, zajistěte zbytky hub, třeba i ze zvratků. Pomůže to k rychlejší indetifikaci hub a k včasné léčbě. Při podezření na otravu houbami
okamžitě zavolejte záchrannou službu a snažte se vyvolat u postiženého zvracení.
Nejjedovatější houby
Muchomůrka tygrovaná a muchomůrka hlízovitá neboli zelená
jsou nejjedovatějšími druhy vyskytující se u nás. Již požití 50 gramů těchto hub je smrtelné. Jejich nebezpečí spočívá v pomalém nástupu účinků jedu. Otrava se většinou projeví, až když už je pozdě. První potíže se objevují nejpozději do 12 hodin po požití houby. Jedná se hlavně o bolesti břicha a zvracení. Poté se konzument může cítit lépe a usoudí tak, že je v pořádku. Mezitím však jed poškozuje jeho játra a ledviny.
Jedovaté houby - Houby - Závojenka olovová
Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) je jednou z
velmi nebezpečně jedovatých hub, otravy jí způsobené končí velmi často
i smrtí. Naštěstí je poměrně vzácná, jen to zachraňuje mnoho
nezkušených houbařů. Roste přibližně od června do října pod listnatými
stromy,
obvykle na teplejších místech. Klobouk o průměru asi 5 - 15 cm je v
mládí silně podvinutý, později hrbatě klenutý. Povrch je hladký, lehce
namodralé barvy, opravdu připomínající olovo. Jde o houbu lupenitou.
Jedovaté houby – Závojenka jarní
Závojenka jarní nazývaná též závojenka raná, zvonkovka jarní nebo červenolupen jarní
(Entoloma vernum)
je prudce jedovatá houba z čeledi závojenkovitých. Klobouk závojenky
jarní má průměr 3 - 6 cm. Tvar klobouku je nejprve kuželovitý až
zvoncovitý, poté nízce vyklenutý, uprostřed vyhrblý, na okraji
podvinutý. Klobouk je křehký, tence masitý, za vlhka tmavě hnědý až
černohnědý, za sucha bledě šedohnědý a hedvábitě lesklý. Roste v dubnu
až červnu v trávě na výslunných lesních okrajích, stráních a travnatých
lesních světlinách téměř po celé Evropě. Upřednostňuje smrky, borovice
a jalovec. Roste však i mimo les na loukách a pastvinách.
Jedovaté houby - Strmělka vosková
Strmělka vosková (Clitocybe cerussata) je další z
našich jedovatých hub. Roste jak v jehličnatých tak i listnatých
lesích, a to v době od srpna do října. Často roste ve formě kruhů nebo
pásů hub. Plochý klobouk s
malým
výčnělkem uprostřed je čistě bílý a lesklý, později tvar přechází v
mírně nálevkovitý. Jde o houbu lupenitou, má odspodu na klobouku bílé
lupeny. Zaměnitelnost za jedlé houby je prakticky nulová.
Jedovaté houby - Strmělka pohárovitá
Strmělka pohárovitá (pohárkovitá, Clitocybefriti liformis)
je houbou rostoucí přibližně v období od října do listopadu, v opadaném
listí v listnatých lesích. Jde o houbu menší, klobouk má v průměru
maximálně 4 cm, plochý, až pohárkovitý, barva je šedohnědá, na spodní
straně klobouku jsou krátké lupeny. Houba má nepříjemný pach plísně až
hniloby, a je jedovatá. Je zaměnitelná za Strmělku tmavonohou, která je
však také jedovatá.
Jedovaté houby -Muchomůrka jízlivá
Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) je houbou
naštěstí poměrně vzácnou, je totiž vzhledově zaměnitelná za bedly
případně za žampiony, a přitom je poměrně značně jedovatá. Klobouk je
ploše vyklenutý, zcela bílý, jen občas žlutohnědý na vrcholku. Jde o
houbu lupenitou. Roste vzácně na kyselých půdách v jehličnatých lesích,
a to v období od srpna do září.
Jedovaté houby – Muchomůrka červená
Muchomůrka červená (Agaricus muscarius ) roste hojně v červenci až říjnu v listnatých, smíšených a především jehličnatých lesích, někdy
společně
s hřiby. Klobouk je v průměru 5 - 15 cm široký, červené barvy s bílými
tečkami. Možnost záměny je celkem vyloučena, protože se jedná o houbu
všeobecně známou.
Jedovaté houby – Muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je
považována za nejjedovatější a nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní
Ameriky. Nejenže je prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy
objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již
těžce zasaženy důležité orgány (zejména játra). Klobouk je bíložlutý,
žlutozelený až zelenohnědý, zprvu sklenutý, posléze ploše rozložený.
Třeň, dužnina i lupeny jsou bělavé (u žampionu jsou lupeny světle až
tmavě hnědé!!).
Jedovaté houby – Muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) roste v
červenci až říjnu v listnatých i jehličnatých lesích, častěji v
teplejších oblastech. Muchomůrka tygrovaná je jedovatější než
muchomůrka červená a otrava může býti i smrtelná.
Jedovaté houby - Muchomůrka citrónová
Muchomůrka citrónová (Amanita citrina) roste
hojně v červenci až listopadu v lesích všech typů. Roste dosti hojně ve
skupinách nebo jednotlivě, upřednostňuje kyselé půdy. Klobouk
muchomůrky citrónové má v průměru 3 - 10 cm, v mládí má polokulovitý
tvar, pak sklenutý až plochý. Klobouk je zbarven citrónově až
nazelenale žlutě, nepravidelně pokrytý bělavými nebo žlutohnědými
bradavkami, na okraji nerýhovaný, po
deštích hladký a lesklý. Je to mírně jedovatý druh muchomůrky.
Jedovaté houby – Helmovka zoubkatá
Helmovka zoubkatá (Mycenapelianthina) je jednou z
našich mírně jedovatých hub. Roste v listnatých lesích v tlejícím listí
v období od května do září. Klobouk má 2 – 5 cm, zvoncovitý, později
rozložený jen do mírného hrbolku, zvlněný a zprohýbaný. Barva klobouku
je hnědofialová. Lupeny jsou středně vysoké, s vroubkovaným, purpurovým
okrajem, zbytek lupenů je šedavý.
Jedovaté houby – Pestřec bradavčitý
Pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) je
houbou rostoucí na podzim v listnatých lesích popřípadě parcích.
Plodnice je kulovitá případně zploštělého tvaru, asi 2 - 7 cm v
průměru. Barva hnědá či hnědožlutá, povrch pokryt šupinkami
nepravidelného tvaru. Na pohled je docela podobný jedlé pýchavce, ta je
však světlejší (skoro bílá). Vnitřek je zprvu bílý a tuhý, při
dozrávání se mění v černý prach výtrusů. Jde o houbu mírně jedovatou,
mladé plodnice se dají ve velmi omezené míře používat jako koření.
Jedovaté houby – Hřib hořký (Hřib žlučník)
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) je nejedlá houba
z čeledi hřibovitých. Jde o velmi krásnou hřibovitou houbu s odporně
hořkou chutí. Záměna je možná za jedlý hřib dubový a nebo hřib smrkový.
Klobouk má v průměru 6 - 12 cm, někdy je i větší. Je masitý a
vyklenutý. Zbarven je světle kožově hnědě. Povrch je sametový, hladký,
pomačkáním černá. Roste velmi hojně v červnu až září ve všech lesích,
zvláště jehličnatých na kyselém podkladu především ve vyšších polohách.
Někdy roste i ze ztrouchnivělých pařezů.
Jedovaté houby – Hřib satan
Hřib satan (Boletus satanas) roste v červenci až
září, dosti vzácně, v teplomilných listnatých lesích, především pod
habry, buky a duby. Upřednostňuje vápencový podklad. Hřib satan má
vyklenutý až polštářovitý, masitý, nepravidelně vrásčitý až hrbolkatý,
v mládí jemně plstnatý až 30 cm velký klobouk, barvy bělavě krémové,
stříbřité šedé, místy s hnědoolivovými skvrnami a na okraji i
narůžovělý. Je jedovatý hlavně za syrova a pokud není dobře tepelně
zpracován. Způsobuje silné žaludeční a střevní potíže. Nelze doporučit
ke sběru i když dobře tepelně zpracovaný je neškodný.
Jedovaté houby – Pavučinec plyšový
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je
jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub. Ve starých
houbařských atlasech se uvádí jako jedlý, ve skutečnosti je však
smrtelně jedovatý. Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm,
je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s
vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný.
Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července
do října. V České republice se vyskytuje poměrně řídce, častější výskyt
je v severnějších oblastech Evropy.
Jedovaté houby - Vláknice Patouillardova
Vláknice Patouillardova (Inocybe erubescens) je
smrtelně jedovatá houba z čeledi pavučincovitých. Je nebezpečná hlavně
tím, že její mladé plodnice jsou čistě bílé a mohou být zaměněny za
bílé, jedlé druhy hub. Klobouk má v průměru 3 - 8 cm, v mládí je
polokulovitý až zvoncovitý, později až plochý se zřetelným nízkým
hrbolkem na středu. Klobouk je zbarven v mládi čistě bíle, později
krémově. Stářím a pomačkáním červená až hnědne. Staré houby jsou často
rozpraskané.
Jedovaté houby – Čechratka podvinutá
Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) roste v červnu až listopadu velmi hojně ve všech typech lesů, také i v
zahradách,
sadech, parcích, stromořadích i dokonce mezi domy. Upřednostňuje
nevápenatou půdu. Plodnice čechratky podvinuté mají 2 - 15 cm v
průměru. V mládí mají klenutý, později rozložený až nálevkovitě
promáčklý tvar s podvinutým okrajem. Povrch je matný, plstnatý, nejdéle
na podvinutém okraji. Později olysávající a za vlhka je naslizlý. Barvu
má okrově hnědou s olivovým nádechem. Ve stáří je až rezavě hnědý.
Jedovaté houby – Ucháč obecný
Ucháč obecný (Gyromitra esculenta) roste v březnu
až květnu (nejvíce v dubnu) v jehličnatých lesích, zejména pod
borovicemi, na písčitých půdách, často ve skupinách. Objevuje se i na
spáleništích a na místech, kde je trouchnivějící dřevo. Je to jedovatá
houba. Klobouk je široký 2 -8 cm, nepravidelně kulovitý nebo
elipsoidní, různě členěný, na povrchu mozkovitě zprohýbaný, kaštanově
až tmavě hnědý. Okraj klobouku je volný.
Jedovaté houby – Holubinka vrhavka
Holubinka vrhavka (Russula emetica) je jedovatá
houba z čeledi holubinkovitých. Roste velmi hojně v červenci až říjnu,
ve stinných lesích všech druhů, hlavně v jehličnatých lesích, v
mokřinách a v mechu. Klobouk má v průměru 4 - 10 cm, je zprvu
polokulovitý, pak vyklenutý až plochý, vmáčklý. Barva je podobná vlčímu
máku, stářím vybledává. Povrch je lysý, mastně lesklý.
Jedovaté houby - Třepenitka svazčitá
Třepenitka svazčitá (Hypholoma fasciculare) je
jedovatá dřevokazná houba z čeledi límcovkovitých. Roste v březnu až
prosinci v trsech na pařezech listnáčů, méně častěji jehličnanů.
Klobouk má 2 - 6 cm v průměru barvy živě sírožluté, na středu tmavší. V
mládí je klobouk zvoncovitý, pak nízce sklenutý až plochý, tenký.
Povrch je lysý, hladký, na okraji se zbytky pavučinovitého závoje,
které brzy mizí.
Nepravé otravy
Otravit se můžeme i houbami jedlými. Jsou-li zkažené, zapařené nebo přestárlé nebo pokud je sníme syrové či polosyrové, mohou způsobit zažívací potíže. Žaludek malých dětí a starších lidí může houby snášet hůře. Vyjímkou není ani alergie na houby. Požití většího množství hub může vyvolat žlučníkový záchvat, zvláště bylo-li připraveno na větším množství tuku.
Pokud si nejste úplně jisti rozpoznáním houby, poraďte se se zkušeným sběratelem nebo alespoň prolistujte atlas hub. Nenakupujte houby ani u pochybných prodavačů.
