Jako kulturní rostlina byl hrách setý (Pissum sativum) pěstován již v mladší době kamenné, v současnosti se pěstuje téměř po celém světě. Hrách setý obsahuje mnoho vitamínů a účinných látek, které nám pomáhají k lepší obranyschopnosti celého organismu.
Hrách setý vyžaduje slunné stanoviště, ne však přímé sluneční světlo. Půda by měla být propustná, dobře zpracovaná s dostatečnou dávkou živin.
Rostlinu bychom měli ve stádiu dvou až tří pravých listů přichytit k pevné opěře. Opěra slouží k lepšímu růstu rostliny, a také brání šíření chorob a škůdců.
K ekonomicky nejzávažnějším chorobám hrachu patří, vedle komplexu virových onemocnění, komplex kořenových a krčkových hnilob (LAHOLA, 1990). Z komplexu viróz mají největší hospodářský význam:
u napadených rostlin (MUSIL et al. 1981), které jsou oslabené a náchylnější ke komplexu kořenových a krčkových hnilob. Virózy jsou většinou přenášeny prostřednictvím hmyzích přenašečů (mšice, třásněnky) nebo osivem. Komplex kořenových hnilob je onemocnění způsobené půdními oomycety (Pythium ultimum, Pythium sp. a Aphanomyces euteiches), jejichž význam se v poslední době velmi zvyšuje. Napadají kořenovou kůru a způsobují postupné odumírání kořenů. Oospóry přežívají v půdě 6 - 9 let a k jejich rozšiřování významně napomáhá střídání plodin v 4 - 5 letých cyklech.
Z ostatních původců komplexu kořenových hnilob způsobují významné výnosové ztráty houby rodu Fusarium (SHARMA et al. 1998), především kořenové vadnutí - Fusarium oxysporum f. sp. pisi rasa 1 a 2, které se uplatňují především v našich podmínkách (Mc PHEE et al. 1999) a způsobují vadnutí a usychání rostlin jako následek ucpání cévních svazků vlákny patogena a účinkem toxinů vylučovaných houbou a Fusarium solani f. sp. pisi - kořenová spála (uhnívání báze stonků a kořenů). Synergismus v patogenní účinnosti byl zjištěn u kombinací Rhizoctonia + Fusarium solani a Pythium + Fusarium solani.
Z houbových chorob nadzemních částí patří k nejvýznamnějším původce hnědé strupovitosti hrachu (Mycosphaerella pinodes) a strupovitosti hrachu (Ascochyta pisi). Symptomy onemocnění - leze na listech, které postupně přecházejí na lusky a semena se mohou podílet na snížení výnosu zrna až o 50 %. Velkého rozšíření doznala v období posledních 5 let patogenní houba Erysiphe pisi (syn. E. polygoni) - padlí.
V teplejších oblastech (Austrálie, Španělsko) napadá klíční rostliny, které následně hynou, v chladnějších podmínkách houba vytváří bílé povlaky na stoncích, listech a dozrávajících luscích, snižuje hmotnost semen a prodlužuje dobu dozrávání (TIWARI et al. 1997). Z vlastních pokusů můžeme potvrdit, že houba může způsobit snížení v su o 30 - 50 %. Vzácně se v našich podmínkách vyskytuje bakteriová spála hrachu (Pseudomonas pisi), která způsobuje na listech, luscích a lodyhách vodnaté skvrny, dalšími patogeny, jež nelze opomenout, je rez hrachová (Uromyces pisi) a plíseň hrachová (Perenospora viciae). Uvedený stručný výčet nemůže postihnout všechny patogenní původce onemocnění hrachu, pro hlavní pěstitelské oblasti však představují stěžejní pěstitelská rizika.
Počet chromosomů rodu Pisum je 14 (n = 7). Přirozeně polyploidní formy nebyly doposud u tohoto rodu detekovány. Hrách je jednoletá rostlina, ale má také formy ozimé (f. hybernum). Hrách má středně hluboký kůlový kořen, který proniká až 110 cm a v horní vrstvě půdy se bohatě větví. Lodyha je na průřezu okrouhlá, nebo zřetelně hranatá, dutá. Je holá a větví se podle odrůdy a podmínek. Délka lodyhy se pohybuje od 20 do 220 cm a je poléhavá, vystoupavá, nebo popínavá.
Listy jsou obvykle sudozpeřené, zakončené úponky, které se přichycují k opoře. Lístky jsou oválné, nebo podlouhle vejčité, přisedlé. Jako výsledek spontánní mutace byl objeven tzv. afila typ rostliny hrachu, která měla přeměněny listy na úponky. Obdobný typ hrachu cestou indukované mutace byl získán později a začal být využíván ve šlechtitelských programech.
Přes počáteční skepticismus ostatních šlechtitelů, zapříčiněný domnělým poklesem výnosu zrna zaviněným silným snížením asimilační plochy, je v současné době většina odrůd z celkového počtu odrůd registrovaných ve Státní odrůdové knize tohoto typu. Typické květenství je hrozen s květy umístěnými po jedné straně, ale jsou známy i případy s květy po obou stranách. Hrách je rostlina autogamní, kleistogamická, za normálních okolností dojde k opylení květu už 24 - 36 hodin před jeho otevřením. Květ je pětičetný, do značné míry spojený s kališními petaly. Semeník, který obsahuje až 10 vajíček, roste a vytváří lusk.
Lusk bývá rovný, nebo různě prohnutý, obsahuje podle genotypu v průměru od 4 do 10 semen, která jsou různého tvaru a velikosti. Tvar semen je buď kulatý, nebo svraštělý a barva může být zelená, žlutá, nebo do hněda s různou kresbou. Hmotnost semen je podmíněna geneticky a částečně i vlivem prostředí. Průměrná hodnota hmotnosti tisíce semen se pohybuje v intervalu od 150 do 350 g. Vegetační doba jarního typu hrachu se pohybuje v rozmezí 70 - 140 dní. Klíčí hypogeicky za poměrně nízkých teplot kolem 4° C. Symbiózou hostitelské rostliny s nitrogenními bakteriemi rodu Rhizobium dochází k vřazování molekulárního dusíku do metabolického řetězce rostliny hrachu.
Hrách setý obsahuje mnoho vitamínů a účinných látek, které nám pomáhají k lepší obranyschopnosti celého organismu. Hrách je významným zdrojem vitaminů skupiny B, vitaminu C, minerálních látek, fosforu, draslíku,vápníku a hořčíku.
