Nejméně 4 cm silná drenážní vrstva v obalovém květináči zabrání, aby kořeny stály ve vodě a začaly zahnívat. Drenážní vrstvu nejlépe vytvoříme kousky polystyrenu (styroporu), často používanými jako výplň při balení křehkých předmětů. Také keramzit a štěrk se používají velmi často, nehodí se však podle mých zkušeností tak dobře, protože se tam často usídlí chvostoskoci. Keramzit obohacený dodatečně hnojivem nekontrolovatelně předává rostlině a tím může poškodit kořeny.
Často obdržíme v květinářských obchodech radu, ať na etiketě nebo jinak, že orchideje máme zalévat „střídmě”, co však si máme pod tím představit. Pokud se budete řídit následujícími radami, neuděláte chybu.
Voda nemá přesáhnout tvrdost 5—6 dH (německých stupňů tvrdosti = 1,78-2,14 mval/1), ačkoli Paphiopedilum snáší vodu o tvrdosti lOdH (3,5 mval). Ideální je stupeň tvrdosti od 2 dH - voda měkká, tedy velmi chudá na vápník.
můžete pěstovat jenom druhy rodu Paphiopedilum nebo vodu změkčovat tím, že ji odvápníte. Vodu na zalévání nechtě přes noc odstát, aby se usadil vápenec nebo ji upravte pomocí speciálního filtračního systému, který vodu k pití i zalévání odvápní.
K tomu rada: v pravidelných intervalech (jednou za měsíc) proplachujte vodou po tři minuty plastový květináč, abychom tak odplavili zbytky hnojiva.
V průmyslových oblastech však smícháme dešťovou vodu s vodou z vodovodu v poměru 1:1.
Všeobecné pravidlo zní: vždy, když substrát vyschne. To je určitě v případě, když při nadzdvižení se květináč zdá být velmi lehký. Normálně postačí zalévat jednou týdně. Čerstvě přesazené rostliny, ale i takové, které byly umístěny na zapnutém topení nebo v zahradě, snášejí za velmi horkých a suchých letních dnů zalití podruhé v týdnu. U rostlin umístěných v chladnu, třeba v nevytápěné ložnici, které nebyly již dlouho přesazovány, vystačí většinou zálivka každých deset dnů.
poslouží jednoduchý trik - stačí opatrně zastrčit hluboko do zeminy v květináči dřevěnou tyčku (nikoli do kořenů!) a když je po vytažení vlhká, počkat se zaléváním ještě několik dní. V takovém případě zbyla pod květináčem ještě vlhkost, neboť i potom, co vrchní vrstva substrátu uschla, může být substrát stále ještě vespod velmi vlhký!
Pouze zalévání však nepostačí, neboť když klesne vzdušná vlhkost pod 40 %, je potřeba především při zvláště horkých dnech a také venku orchideje postříkat. Buďte opatrní a postřik nepřehánějte, neboť v srdíčkách nebo v úžlabí listů nesmí voda trvale stát, mohlo by to vyvolat hnilobu.
K tomu existují různé názory. Když máte málo rostlin, je podle mé zkušenosti nejlepší zaplavit substrát bez obalových květináčů pod vodovodním kohoutkem (jen při dobré jakosti vody o teplotě těla). To je dobrá metoda u rostlin pěstovaných ve velmi rychle vysychajících substrátech jako je kůra, především také u rostlin přivázaných ke korku a rostlin pěstovaných v košíčcích bez substrátu.
Věnujte tomu dost času a zalévejte pomalu a s rozvahou. Pomalé zalévání má tu přednost, že vyschlý substrát má možnost vláhu přijmout a poskytovat orchidejím rovnoměrně. Kdo si není jist, zda zalévat hned nebo až za několik dní, má zpravidla ještě trochu počkat, neboť v tomto případě je lepší méně než více. Ranní doba je v téměř všech knihách o orchidejích doporučována jako nejpříznivější. To odpovídá také mým dlouholetým zkušenostem. Tak mají rostliny dost času, aby do chladného večera trochu oschly.
