Během sezóny pěstujeme ve skleníku různé rostliny za různým účelem, různý je i typ zavlažování. Sezónu ve skleníku zahajujeme nejčastěji pěstováním sadby zelenin a květin, nejčastěji letniček, pro pozdější venkovní výsadby, část kapacity využíváme pro rychlení zeleniny. Poté zakládáme výsadby teplomilných druhů plodových zelenin, salátových okurek, paprik, popřípadě rajčat.
Výsevy a mladé rostlinky jsou velmi náročné na mikroklima. Vzhledem ke své omezené kořenové kapacitě se špatně vyrovnávají s nedostatkem vláhy, ale těžko snášejí i přemokření. Zaléváme je proto velmi opatrně jemným proudem vody, která musí být vždy odstátá a teplotou odpovídající teplotě ve skleníku. Dobrému zakořenění napomáhá vyšší vzdušná vlhkost, kterou zajistíme dočasně postaveným fóliovým krytem. Nezapomeneme ovšem na pravidelné větrání, jinak bychom způsobili rychlý rozvoj houbových chorob.
Závlaha rychlené zeleniny se řídí požadavky jednotlivých druhů. Obecné zásady jsou jednoduché - voda by neměla u sazenic stát, rostliny nezaléváme na list a zálivka by měla být přiměřená teplotě a růstové fázi pěstovaných rostlin.
Plodové zeleniny, které pěstujeme ve skleníku, jsou vesměs rostliny s velkými nároky na teplo. Mají ale trochu odlišné požadavky na závlahu, která vychází z jejich různého původu. Okurky patří botanicky k liánám, mají slabší kořenový systém a velkou listovou plochu. Tímto jsou odkázány ke stálému přísunu vody, jinak velmi rychle vadnou. Snesou a vlastně i vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost. Naproti tomu papriky a rajčata při vysoké vzdušné vlhkosti trpí houbovými chorobami, především plísní bramborovou. Proto je musíme častěji větrat. Zaléváme je raději méně často větším množstvím vody, čímž zajistíme mohutnější růst kořenů v hlubších vrstvách půdy a rostliny tak lépe odolávají.
Začátkem jara není otázka větrání tolik aktuální, ale s postupující sezónou a s přibývajícím slunečním zářením se to rychle změní. Pokud nemáme možnost kontrolovat skleník celý den, zvolíme automatické hydraulické otvírače. Také to, že půda není tak často na povrchu vlhká, snižuje pro tyto rostliny škodlivou vzdušnou vlhkost. Všeobecně platí, že se při společném pěstování rostlin s odlišnými nároky řídíme nižším rizikem. V tomto případě snížíme vzdušnou vlhkost větráním a zálivku volíme raději ke kořenům.
Dostatek vláhy je pro rostliny pěstované ve skleníku životně důležitý. Jak to ale zařídit, když máme skleník postavený dál od bydliště anebo nám pracovní povinnosti nedovolí zálivku provádět podle potřeby ručně? l tato situace je řešitelná. Některé firmy, které se výrobou skleníků zabývají, vám mohou nabídnout tzv. kapkovou závlahu.
Jedná se o velmi jednoduchý systém, který zajistí plynulé zavlažování po celý den. Výhodou je, že ke svému provozu nepotřebuje zdroj elektrické energie. Systém je tvořen polyetylenovými hadicemi v černé barvě, aby nedocházelo k tvorbě řas. Hadice jsou opatřeny zalisovanými labyrintovými kapači, které brzdí proudící vodu tak, aby z otvorů po obvodu hadice pouze pomaličku odkapávala. Systém je přes filtr napojen na zásobní nádrž. Výhodné je rozdělení závlahy ve skleníku na několik samostatných částí, abychom mohli zálivku přizpůsobit právě pěstovaným rostlinám. Tento systém dopravuje zálivku přímo na pěstební půdu, takže nedochází ke kropení listů. Tím se snižuje tvorba plísní. Protože jsou hadice položené pouze na půdě, můžeme je kdykoli ze skleníku odstranit a půdu připravit pro další sezónu. Při zvažování, zda si tento typ zálivky pořídíte, budete s největší pravděpodobností překvapeni nízkou cenou celého systému.
