Cizrna pochází z Asie, dnes se však pěstuje po celé jižní Evropě. Celý název zní cizrna berančí. Druhové jméno dostala podle svého hrbolatého povrchu připomínající ovčí hlavu.
Cizrna obsahuje vysoké množství sacharidů, bílkovin a vlákniny, takže vás rychle zasytí. Je vhodnou součástí dietního jídelníčku, ale také jídelníčku vegetariánů, těhotných žen a dětí. Je bohatým zdrojem vápníku a železa, lysinu a mastných kyselin, které nás chrání před onemocněním srdce a cév. Z vitamínů obsahuje nejvíce kyselinu pangamovou neboli vitamín B15, který je vynikajícím antioxidantem.
Cizrna má jemně oříškovou chuť. Semena cizrny můžete vařit, smažit či pražit, děti milují praženou cizrnu obalenou v cukru. Vaří se dlouho, až 2 hodiny, ale tepelnou úpravu můžete urychlit jejím namáčením (minimálně 4 hodiny) nebo naklíčením. Cizrna je vhodná do polévek, kaší, salátů, pomazánek nebo jako příloha.
Zatímco vařením se vitamíny ztrácejí, klíčením tvorba živin pokračuje. Klíčením roste hlavně obsah vitamínu B a C, u naklíčených fazolí se zvýší obsah céčka až šestsetkrát. Dejte tedy raději přednost naklíčené cizrně, kterou pak můžete přidávat do salátů, omáček nebo polévek.
Asi nejznámějším pokrmem z cizrny je cizrnová kaše (s citronovou šťávou, seznamem, česnekem a mátou) zvaná hummus. Vynikající je také španělská cizrnová polévka (garbanzo) nebo chléb z cizrnové a pšeničné mouky (roti). V Orientu cizrnu nejčastěji upravují na fritované kuličky (falafely), kterými plní pita tašky. Dlouho byla populární i cizrnová káva.
