Jeřabina je krásným stromem a její plody jsou dnes již skoro zapomenuty. Už ve starověku znali její použití. Vědci tvrdí, že latinský název jeřabiny je z keltského jazyka sor=trpký, kyselý. Plody se používaly k lovu ptáků. Ve starogermánské mytologii byly zasvěceny bohu hromu Donarovi. Jeřáb obecný hrál také hlavní roli v obřadech druidů, z jehož kůry získávali černou barvu na svá roucha, které si oblékali při obřadech o novoluní a ubývajícím měsíci. Virgulemi z jeřábu dřív lidé vyhledávali rudné žíly.
Jeřábu obecnému se také říká jeřáb ptačí, jeřábek, skoruše, jeřabina, jaráb, divá vřeskyně, jařabina,jerábník, jeřábník, korálky, muk, oskeruše planá, ptačí potrava, reráb, řežáb, sorbit, voskeruše, žeráb.
U jeřábu obecného sbíráme plody – jeřabiny (srpen - září). Nejprve necháme jeřabiny v průvanu nebo na slunci zvadnout a pak je co nejrychleji dosušujeme umělým teplem do 40°C. Po dosušení odstraníme veškeré stopky.
Jeřáb obsahuje sorbitol, monosacharidy, organické kyseliny, vitamin C (60-110 mg/100 g), glykosidy.
Jeřáb obecný je zdrojem vitamínu C, má mírně projímavé a močopudné účinky. V lidovém léčitelství se používá při poruchách štítné žlázy, při zvýšeném krevním tlaku, jako vhodný pomocný detoxikační prostředek na podporu jaterních a ledvinových funkcí , zlepšuje metabolismus, tlumí bolestivost, je vhodný pro diabetiky, používá se také jako prostředek snižující vysoký krevní tlak, při sklerotických obtížích a při poruchách štítné žlázy.
