Z historie známe používání mnoha druhů růží, nejen růže šípkové – např. růže galská (Rosa gallica L.) nebo růže stolistá (Rosa centifolia L.). Ve starověkém Řecku a Římě byly růže populární nejen jako léčivé rostliny (používaly se květy , šípky, ale i kořeny a hálky). Růže byla symbolem krásy, mládí, zamilovanosti a mlčenlivosti. Růže byla zasvěcena bohyni Afroditě. Růžové květy byly součástí magických směsí na přivolání lásky.
Šípek, šipka, planá růže, psí růže, růže trnová, polní růžičky, růže trnková, šípina, šípinky.
Šípky obsahují vitamín C, dále najdeme v růži šípkové karoteny, z nichž si organismus dokáže vyrobit vitamin A, dále některé z vitamínů B, vitamín P, K a kyselinu nikotinovou.
Velmi časté a známé je využití šípků (plodů růže šípkové). Sbírají se v září a říjnu. Musí být vyzrálé - jasně červené a tvrdé. Po prvních mrazech se již trhají pouze pro dekorační účely. Suší se v tenkých vrstvách nejdříve na vzduchu a pak se dosouší umělým teplem do 50°C.
Šípkový čaj se užívá k celkovému posílení organismu a vzhledem k tomu, že působí i mírně močopudně, lze jej využít i při zánětlivých onemocněních močového ústrojí nebo při ledvinových či močových kaméncích.
Šípkový čaj připravíme tak, že necháme asi 10 g rozdrcených šípků vyluhovat 1 hodinu v 0,5 litru studené vody. Pak přivedeme šípky ve vodě k varu a necháme je luhovat další čtvrthodinu. Před pitím výluh scedíme. Je také možné nechat šípky luhovat přes noc ve studené vodě a před pitím ohřát na teplotu přibližně 80 °C. V žádném případě bychom šípky neměli dlouho vařit, protože pak dochází ke ztrátám vitaminu C.
