Narcis je víceletá bylina vysoká 8 až 60 cm, přezimující podzemními cibulemi. Listy narcisů jsou úzce řemenovité, květní stoly duté, nesou obvykle jeden květ, někdy i více. Květ je tvořen okvětím s pakorunkou, jejíž délka i zbarvení se liší dle odrůdy.
V současnosti existuje okolo 10.000 odrůd.
Nejlépe se narcisům daří v půdách lehkých, propustných, výživných, slabě zásaditých až neutrálních, mírně vlhkých, stanoviště by mělo být slunné nebo jen slabě přistíněné. Cibule se sází na podzim do zahrady v době, kdy se teplota pohybuje okolo 5 °C, do hloubky 10 až 12 cm. Po odkvětu a po odumření listů je dobré cibule vyrýpnout ze země a skladovat je za pokojové teploty v suché rašelině až do podzimu, kdy se zasadí do volné půdy. Z takto ošetřených cibulí pak v dalším roce vyrostou rostliny s větším množstvím květů.
Do květináče vysazujeme několik cibulí blízko sebe a z hlíny (mohou ale být zasazeny i ve štěrku) necháme vyčnívat jen krčky. Když se objeví poupata, přeneseme květináče do osvětlené místnosti, nikoliv však na přímé slunce. V tomto období vyžadují také přiměřenou, vyrovnanou teplotu vzduchu okolo 15 °C a stále vlhkou půdu, nesmíme je však přelít. Hnojení by mělo být pravidelné.
Rychlené narcisy si můžeme vypěstovat sami. K rychlení vybíráme větší cibulky a hlízky, které mají dostatek zásobních látek. Zasadíme je mělce do květináče, truhlíku nebo přímo do ozdobné nádoby nejlépe do písčité půdy. Velké cibulky po jedné do květináče, menší po třech až pěti. Podle druhu buď umístíme do světlé chladné nebo středně teplé místnosti. Rostlinám postupně zvyšujeme teplotu. Nedostatek světla, vyšší teplota a suchý vzduch zapříčiňují vytahování do výšky a deformování květů nebo dokonce usychání poupat. Aby nevykvetly dříve, přeneseme je z chladného místa do bytu nejlépe týden až tři před svátky.
Celá rostlina, zejména však cibule, obsahuje jedovaté alkaloidy (např. narcisin a tazetin). Otrava se projevuje silným zvracením a průjmem.